Cheb se svému kulturnímu dědictví věnuje dlouhodobě. V soutěži o Historické město roku se často probojovalo do finále, dokonce stálo i pod samotným vrcholem.
Na stupně vítězů se však dostalo l
etos poprvé. Na území Městské památkové rezervace Cheb je
205 nemovitých památek.
Město loni pokračovalo v obnově
hradu, návštěvnický okruh byl rozšířen o středověkou věž v prostoru šancí. Restaurovány byly také
fasády několika domů v majetku města a opravovala se také
část městských hradeb. Město také pokračuje v opravě bývalého
hotelu Hradní dvůr, který jako chátrající památku v roce 2012 zakoupilo.
Františkánský klášter s kostelem byl vybaven novými lavicemi, nyní zde začala
oprava vitráží.
Kromě Chebu se
do finále letos dostala
řada dalších měst –
Holešov,
Jičín,
Litomyšl,
Lomnice nad Popelkou,
Nový Jičín,
Olomouc,
Polná,
Praha 1,
Boskovice,
Kadaň,
Klatovy,
Kutná Hora a
Prachatice.
Město se složitou historií
Město leží v
Karlovarském kraji na hranici s Německem na
řece Ohři v nadmořské výšce 459 metrů. První zmínka o Chebu pochází z roku
1061, kdy byl zmíněn jako sídliště
v listině německého krále Jindřicha IV., která se týká darování části lesa u cesty směřující z města. Jako
město jej historické prameny poprvé uvádějí roku
1203.
Poloha na česko-německých hranicích předurčila Chebu
složitou historii. Zdejší hradiště bylo sice již v 9. století osídleno Slovany, nejpozději v 11. století se ale dostalo do sféry
zájmů bavorských, potažmo německých vládců. Roku
1146 město i celé okolní území získal císař
Fridrich I. Barbarossa, který nechal postavit
dodnes z části zachovaný hrad. Definitivně město připadlo české koruně až roku
1322, kdy jej
Jan Lucemburský získal na základě zástavní smlouvy od bavorského vévody. Během 15. století patřil Cheb mezi
největší a nejbohatší města království, měl 7300 obyvatel (asi pětina obyvatel tehdejší
Prahy). Za husitského hnutí zůstal katolický. V roce 1652 rozhodl císař Ferdinand III. o
přebudování Chebu na pohraniční pevnost. Statut pevnostního města měla v té době v Českém království již pouze Praha. Podobu Chebu výrazně ovlivnil také
požár z roku 1809, po kterém už
nebyla obnovena řada středověkých staveb, a také zrušení hradeb v půlce století.
Z národnostního hlediska
zůstával Cheb německým městem, o čemž svědčí i obecně sdílený požadavek zdejších obyvatel o odtržení od nově vzniklého Československa. Po Mnichovu byl Cheb
připojen k Třetí říši, po válce pak byla valná
většina německého obyvatelstva odsunuta. V roce 1947 mělo město jen 15 000 obyvatel, většinou přistěhovalců.
Bohatou historii města dokresluje
řada zachovaných památek. Symbolem
Chebu je například zdejší
hrad s patrovou kaplí z konce 12. století,
gotický kostel sv. Mikuláše s románskými základy a zejména
Špalíček, skupina
jedenácti středověkých kupeckých domů na náměstí Krále Jiřího z Poděbrad, která má stejnou podobu jako koncem 15. století.