Film režíruje na základě knižní předlohy
Evžena Bočka opět
Jiří Vejdělek a diváci se mohou těšit na známé postavy z prvního dílu. Ten v kinech vidělo půl milionu diváků. Rozpočet filmu je 35 milionů korun.
Boček se kromě spisovatelské profese věnuje práci na
zámku Milotice, kde je
kastelánem již 31 let. A má se objevit i v novém filmu, mimochodem k vidění byl již v prvním dílu. Poznali jste ho?
Na výlet do Milotic si spousta lidí veze knížky, které Bočkovi dává k podpisu, a otázky na podrobnosti a další
veselé příběhy z kastelánské praxe často neberou konce. Zatím jich spisovatel vydal
šest – poslední vyšel v říjnu 2022 a nese název Aristokratka pod palbou lásky. Zda podle jeho bestsellerových knih vzniknou i další filmy, zatím nikdo neví.
Zámek Milotice byl pro autora knih
inspirací a právě i proto filmaři většinu scén druhého filmu natáčí zde. Nicméně děj se odehrává na
vymyšleném zámku Kostka, který dle knih není v tak dobrém stavu, proto se následně filmaři přesunou do dalších lokací, kde natočí exteriérové záběry. Konkrétně ke svému záměru využijí zámky
Lemberk, a
Rájec-Jestřebí. Nicméně jakmile s hrdiny filmů projedete bránou, ocitnete se na nádvoří s drůbeží, které už hrají Milotice.
Historie zámku Milotice
Kvůli natáčení je
zámek Milotice do 29. dubna 2023 uzavřen.
Barokní stavba vznikla v polovině 17. století, ale její konečná podoba je téměř o sto let mladší. Posledními soukromými držiteli milotického zámku byl rod Seilernů, jemuž byl majetek
konfiskován na základě Benešových dekretů. Veřejnosti byl zámek zpřístupněn již roku 1948.
Kvůli natáčení Aristokratky ve varu je
celý zámek přestavěň a filmaři ovlinili jeho podobu i při minulém natáčení, kdy tu vznikla kuchyně. Ta se následně stala součástí prohlídkové trasy. Během ní projdete 17 místností včetně zámecké kaple Jana Nepomuckého. Vstupné stojí 180 Kč dospělí, děti 50 Kč a senioři a studenti 140 Kč.
K lákadlům
zámku Milotice patří
kostýmované prohlídky, kde zájemce a zájemkyně oblékají do historických oděvů. Je však nutné se předem
zarezervovat. V kostýmu prince/princezny popřípadě hraběte/hraběnky se návštěvníci mohou individuálně projít francouzskou zahradou, anglickým parkem a exteriéry zámeckého areálu Milotice. Samozřejmě každý, kdo vlastní fotoaparát, se může při této procházce zvěčnit. Kostymérna disponuje více jak
160 kostýmy různých velikostí.
Filmy o aristokratce
Pokračování Poslední aristokratky Aristokratka ve varu přímo navazuje tam, kde první díl končí. Bude se tedy odehrávat na jaře a setkáme se s oblíbeným manželským párem Kostkových, kteří zámek v restituci získali, hrají je opět
Hynek Čermák a Tatiana Dyková.
Příběh filmu
Poslední aristokratka začal na sklonku roku 1996 ve chvíli, kdy rodilý Newyorčan Frank získá díky svým šlechtickým předkům
v restituci zpět dávné rodové sídlo – zámek Kostka. Hrabě František Antonín Kostka z Kostky, potomek emigrantů, se tak po více než čtyřiceti letech chystá s dcerou Marií (
Yvona Stolařová) a temperamentní ženou Vivien na velký návrat do Čech. Mimochodem – křestní jméno Marie je v rodě Kostků prokleté, protože žádná z jejích jmenovkyň se nedožila více než dvaceti let. Čerství aristokraté jsou
neznalí místních poměrů a nepolíbení českou realitou, někdejší vlast znají jen z vyprávění svých předků, záležitosti spojené s restitucí zámku pro ně řeší právní zástupce Benda (
Vojtěch Kotek).
Po příjezdu rodina zjišťuje, že se
zámek nachází ve stavu pozvolného rozkladu, stranou veškerého společenského dění. Jedinými stálými obyvateli Kostky jsou kastelán Josef (
Martin Pechlát), bodrá hospodyně paní Tichá (
Eliška Balzerová) a hypochondrický údržbář a zahradník pan Krása (
Pavel Liška).
Nejblíže v okolí, na sousedním zámku Hvězda, bydlí mladý šlechtic Max (
Zdeněk Piškula) z početného rodu Launů. Zatímco osazenstvo Kostky pozvolna procitá z mátožného spánku porevolučních let, samotní Kostkovi
stojí před těžkou volbou, zda generacemi vybudované sídlo prodat a vrátit se do Ameriky, nebo se pokusit Kostku zachránit. Ve filmu dále hrají Tatiana Pauhofová nebo Zdenka Procházková.
Bočkova Aristokratka měla také
divadelní podobu. V režii Arnošta Goldflama ji uvádělo pražské
Divadlo Na Jezerce a představení s Annou Polívkovou, Janem Hrušínským a Miluší Šplechtovou v hlavních rolích bývalo téměř neustále vyprodané.