Krkonošský národní park si je vědom jedinečnosti této ptačí populace, proto již řadu let
podniká kroky k vytvoření vhodného prostředí pro jejich přežití. Rozvolňuje přehoustlé mladé porosty, aby v nich tetřívek mohl hnízdit i tokat, vysazuje pionýrské dřeviny, jako například
břízu a jeřáb, a obnovuje
původní vodní režim na v minulosti meliorovaných lokalitách.
Navíc se snaží s provozovateli objektů
na hřebenech hor domluvit, aby průjezdy přes tokaniště směřovali do doby, kdy
tetřívky nebudou rušit. Takové lokality jsou například oblast Pančavské a
Labské louky a oblast mezi
Výrovkou a
Klínovými Boudami. S provozovatelem
Labské i
Luční boudy, který při zásobování přes obě lokality projíždí, je Správa KRNAP domluvena na usměrnění provozu na denní dobu mezi 8. a 17. hodinou, a
turisté se po vrcholových partiích hor nesmí pohybovat.
Zákaz vstupu z důvodu ochrany přírody platí
od 15. 3. do 31. 5. 2024.
Počet tetřívků bohužel mírně klesá. Důvodem je
úbytek vhodných stanovišť, nárůst počtů jejich přirozených nepřátel (divoká prasata, lišky), kteří žerou na zemi hnízdícím tetřívkům vajíčka i kuřata. Třetím důvodem je
nadměrné rušení člověkem. Přispívají k němu zejména nelegální aktivity, například pohyb mimo vyhrazené turistické trasy, nebo skialpinismus a horolezení v ledovcových karech, kde tetřívci tráví spoustu času především v zimním období, protože tu nad sněhovou pokrývku často vyčnívají
jehnědy a pupeny vrb a jeřábů, důležitá složka jejich potravy.
Krkonoše spolu s
Jizerskými a
Krušnými horami a
Šumavou jsou zřejmě poslední oblasti v České republice, o nichž se odborníci domnívají, že tu má
tetřívek perspektivu zachování dlouhodobě
udržitelných populací.
Přežijí krkonošští tetřívci rok 2040?
Krkonoše a sousedící
Jizerské hory jsou jednou z posledních dvou oblastí v naší zemi s relativně početnou populací tetřívka. Přesto počet samců podle posledního sčítání v roce 2017
klesl už na pouhých
74 kohoutků v Krkonoších a
30 v Jizerských horách. Právě na populacích v Krkonoších, Jizerských a Krušných horách
závisí přežití druhu v celé ČR! Pokud nic neuděláme, druh v Krkonoších vyhyne kolem roku 2040. Jednou z charakteristik tetřívčí populace je
počet samců tokajících na společných tokaništích. Čím více ptáků toká pospolu, tím vyšší je šance, že se budou se samicemi pářit nejlepší z nich a jejich
geneticky kvalitní potomci budou udržovat populaci v příznivém stavu. A naopak, na tokaništi s jediným samcem se uplatní i hendikepovaný jedinec.
Co udělat pro mizející tetřívky? V
Jizerkách a
Krkonoších bylo v uplynulých čtyřech letech vytvořeno 24 tetřívčích „center“ o souhrnné velikosti 86 hektarů. Prokácením lesa vznikly otevřené plochy pro úplně
nová nebo již zaniklá tokaniště. Navíc v „doletové“ vzdálenosti, aby měly aspoň tetřívčí samice šanci přeletět z
Jizerek do
Krkonoš či opačným směrem nebo postupně „přeskákat“ ze západu na východ pohoří. I
rušení tetřívků lze omezit na přijatelnou míru. Tady se ale park neobejde bez odpovědného přístupu každého obyvatele a návštěvníka hor. Tetřívci jsou schopni si zvyknout na pohyb lidí po známých trasách. Jakékoliv vybočení z nich je ale pro ptáky problémem. Navíc
většina samců stráví celý svůj život do jednoho kilometru od místa vylíhnutí, samice se v průměru přemísťují do 5 km a přelet nad 10 km je naprostou výjimkou.
Publikované studie uvádějí, že u tetřevovitých ptáků se za limit přežití
životaschopné populace považuje asi 100 jedinců. Už před 10 lety genetická studie naznačila, že tetřívci z
Jizerek a
Krkonoš se od sebe „o fous“ liší, a stejně tak i tetřívci ze západních, středních a východních Krkonoš. Lze z toho usuzovat, že se mezi sebou už jen
velmi málo kříží jizerskohorští a krkonošští ptáci, i když to k sobě mají jen „přes kopec“, přesněji přes údolí
Jizery a Novosvětský průsmyk, vzdušnou čarou pouhých šest kilometrů. Klíčovým krokem k záchraně zdejších tetřívků je tyto dílčí populace propojit a vytvořit pro ně takové
podmínky, aby se ptáci v rámci celých Krkonoš i mezi nimi a Jizerkami mohli zase potkávat!