Botanická zahrada v Liberci se v těchto dnech chlubí zajímavou raritou.
Vykvetly tu totiž naráz dva velmi vzácné lekníny – viktorie Královská a drobný leknín lázeňský (odborně Nymphaea thermarum). Uvidět oba květy je však docela obtížné. Zatímco Viktorie kvete v noci, leknín lázeňský rozkvétá přes den. Přesto existuje možnost spatřit je oba, a to ve dnech, kdy je zataženo a v dopoledních hodinách.
Leknín lázeňský již v přírodě nenajdete
Nejmenší a nejvzácnější leknín světa –
leknín lázeňský, je v
Liberci nováčkem.
Zahrada jej získala nedávno z
pražské botanické zahrady v Troji, jako malé rostlinky a semínka. V České republice jde o jediné dvě zahrady, které tento leknín mají. Ve volné přírodě se už bohužel nevyskytuje. Bahenní rostlinu se podařilo objevit koncem 20. století na jednom místě v
africké Rwandě poblíž teplých pramenů. Po odvedení těchto pramenů jinam místo vyschlo a leknín vyhynul.
Nymphaea thermarum patří k náročným rostlinám, má ráda teplo a
teplota vody nesmí klesnout pod
25°C. Leknín navíc nesnáší hlubokou vodu, jako ostatní rostliny jeho druhu. Listy rostliny jsou veliké asi jako pětikoruna,
květ má bílou barvu.
Viktorie královská – královna mezi lekníny
Nejpopulárnější rostlinou
Botanické zahrady v Liberci je nejspíše
viktorie královská, kterou aktuálně pěstuje asi jen pět zahrad v Evropě. Docílit toho, aby se teplomilná rostlina v Evropě uchytila, nebylo vůbec snadné.
Botanická zahrada získala 25 semen z královské zahrady v Edinburghu. Vyklíčilo pouze jediné. Zahradníci museli pečlivě udržovat ve skleníku
vlhkost 80 až 100 procent, aby tak dosáhli amazonského klimatu. Květ viktorie královské má v průměru až
25 až 30 centimetrů a její ploché listy připomínají široké podnosy. Samotnou rostlinu objevil na řece
Mamoré v Amazonii roku 1801 misionář
Tadeáš Haenke, rodák z Chřibské, byla však vědecky popsána až roku 1832. Samotná rostlina ale kvete pouze velmi krátce. První noc je
květ bílý, druhý večer se květ znovu otevře, ale
v barvě fialové.
Jak jsme již popsali,
viktorie (královská i Cruzova) svůj květ otevírá v noci. Šanci vidět ho neuzavřený tak mají
návštěvníci, kteří přijdou do
zahrady hned ráno mezi prvními,
těsně po otevření v 8:00. Kvést by měla viktorie až do podzimu a zatím stále roste. Její list má nyní průměr asi 140 centimetrů, dorůst by mohla až do 180 cm. V botanických zahradách viktorii většinou nestačí světelné podmínky, proto
vždy na podzim umírá.
Nechává po sobě ale semena, která je potřeba udržet ve vodě, aby začátkem jara začala klíčit.
Dvě největší leknínovité rostliny světa: euryalie vzdorná a viktorie Cruzova
Mezi další krasavice
liberecké botanické zahrady patří rozhodně
asijská rostlina euryalie vzdorná. V Asii ji dokonce lidé pěstují coby kulturní rostlinu – už asi 6 000 let se sbírají její škrobnatá
semena, ze kterých se dá umlít
mouka. Listy této rostliny jsou celé bodlinaté a mezi bodlinami prosvítají fialové žliky. Pro objektiv fotoaparátu je euryalie skvělým objektem. Navíc se rostlině v
Liberci velmi dobře daří a
patří mezi rekordmanky, co do velikosti listů, které dosahují až 207 cm, což je světový rekord. Euryalé vzdorná kvete přes den, ale jen je-li slunce. Mnohá poupata se neotvírají zůstávají pod vodou a dochází v nich k samoopylení.
Viktorie Cruzova je rovněž jihoamreickou rostlinou. Je však "otužilejší" nez viktorie královská a pěstuje se snadněji. Viktorie Cruzova se chová podobně, jako její sestřenice –
kvete v noci a každé poupě se otvírá nejprve v bílý cizosprašný květ.
Zrána se zavírá a až večer zase rozkvete, ale změní tvar i barvu. Květ se stává samosprašným a jeho barva je bledě růžová. V
Botanické zahradě dosahují listy viktorie Cruzovy
až 170 cm.