O strategickou
vyvýšeninu na Hrabyni se v
dubnu 1945 bojovalo týden. Padlo tady
280 vojáků Rudé armády, 14 civilistů, téměř 80 procent staveb v obci bylo zničeno. Položení základního kamene
památníku se uskutečnilo
29. dubna 1970, tedy den před pětadvacátým výročím osvobození
Ostravy.
Slavnostního poklepání se ujali tehdejší
prezident Ludvík Svoboda, za války brigádní generál 1. československého armádního sboru, a sovětský maršál
Andrej Ivanovič Jeremenko, generál 4. ukrajinského frontu, který osvobozovací akce v roce 1945 řídil.
Stavba trvala 10 let
Stavba památníku trvala deset dlouhých let. Nejprve se projektu ujala dvojice architektů ze Stavoprojektu Ostrava, jenže v březnu
1974 se „zjistilo“, že
jeden z tvůrců měl příbuzného ve wehrmachtu a stavba byla
zastavena. I když se tvrzení nezakládalo na pravdě, prací na památníku se nově chopili jiní architekti a stavitelé. Ti, na již hotovém projektu udělali mírné změny a stavba byla
opět zahájena roku 1976. Během prací se stavbaři potýkali s různými problémy, například došlo ke vzedmutí hladiny spodních vod, které staveniště doslova zatopily. Přes všechny potíže byl památník roku
1980 slavnostně dokončen a otevřen veřejnosti.
Podoba památníku má symbolický význam – ze země vystupují dva železobetonové klíny, přičemž ten větší symbolizuje Rudou armádu a menší československé vojsko, přičemž oba klíny směřují na
Ostravu. Expozice je postavena hlavně na
autenických osobních věcech, výstroji a výzbroji, které památníku věnovali
přímí účastníci bojů na všech světových frontách.
Na letošní rok chystají v
Hrabyni několik novinek – návštěvníci si budou moci prohlédnout
základní kámen objektu a k vidění bude i
samopal, který v 80. letech držely takzvané čestné stráže.
Od Ostravské operace letos uplynulo 75 let
Ostravská operace začala
10. března 1945 pokusem o přímý útok na
Ostravsko a
Těšínsko ze severovýchodního směru. Jejím cílem bylo osvobození průmyslové
Ostravy co nejšetrnějším způsobem (na rozdíl od
Opavy, která byla dobyta bezohledným nasazením těžké techniky a téměř zcela zničena). Po boku Rudoarmějců bojovali vojáci 1. československého armádního sboru.
Nacisté kladli tuhý odpor: v březnu roku 1945 zajišťovala Ostrava 35 % průmyslové výroby Říše a Hitler si byl dobře vědom jejího zásadního strategického významu. Vojákům přikázal držet Moravskou Ostravu "stůj, co stůj". Za pomoci tisíců totálně nasazených obyvatel protektorátu zde
nacisté vybudovali rozsáhlý systém zákopů, krytů a protitankových zátaras a s úspěchem využívali i předválečného československého opevnění. Rudá armáda během týdne dokázala postoupit jen zhruba o deset kilometrů.
V čele
Rudé armády stál na
Ostravsku generál Jeremenko a vojáci
4. ukrajinského frontu společně s
tankovými jednotkami 1. československého armádního sboru. Obě armády postoupili dnešním polským územím až ke slezské metropoli a za cenu téměř totální destrukce
Opavu 22. dubna osvobodili.
Bojovalo se téměř o každou ves: u
Hrabyně, ležící na strategické vyvýšenině, se fronta zastavila na týden, během něhož byla vesnice z devadesáti procent zničena. Osvobozovacích bojů se po boku Rudoarmějců účastnilo vedle Čechů, Slováků a Rusínů i 12 tisíc volyňských Čechů.
Hlavní část operace skončila dobytím Ostravy – Rudoarmějci se do centra města probili
30. dubna 1945. Jako první však vstoupila do města tanková brigáda 1. československého armádního sboru pod velením generála Vladimíra Janka. Československým vojákům se podařilo po boku rudoarmějců
postoupit z Moravské do Slezské Ostravy díky Miloši Sýkorovi, mladému civilistovi, který přestřihl elektrické vedení k náložím umístěným na Říšském mostě, a byl přitom smrtelně
zasažen německým kulometem, most dnes nese jeho jméno.
V místech, kde byl nacistický odpor již zlikvidován,
Rudá armáda sčítala mrtvé. Uvádí se, že celkem během Ostravsko-opavské operace zahynulo
24 tisíc sovětských a československých vojáků
proti zhruba 75 tisícům mrtvých na německé straně. V dalších dnech boje pokračovaly osvobozováním území na jih od
Ostravy a následně se jednotky Rudé armády přesouvaly ku
Praze.