Vzniku
černého časostroje na
brněnském náměstí Svobody, který v popularitě předběhl i
slavného draka ze
Staré radnice, předcházela architektonická soutěž. V ní zvítězil
návrh autorů Oldřicha Rujbra a Petra Kameníka. Hodinový stroj s tvarem náboje má připomínat slavnou kapitolu brněnských dějin, a to třicetiletou válku a rok 1645, kdy se Brňané ubránili přesile a obléhání švédských vojsk generála Torstensona. Jenže málo platné, lidská fantazie v kamenném útvaru z černé žuly vidí něco docela jiného.
Originální hodiny, kde čas přečte jen málokdo
Autoři hodinového stoje šli do soutěže s tím, že nechtějí být průměrní a že se skutečně odvážou. Buď nás vyhodí, nebo to vyhrajeme – nic mezi tím, řekli si, a ono to vyšlo. Architekt Petr Hrůša coby člen poroty vybírající vítězný návrh, už tehdy časostroj vnímal jako pozoruhodné dílo, jen prý je škoda, že na rozdíl od soutěžního návrhu na kameni chybí vygravírované římské číslice.
Ačkoli jde o hodiny, ciferník nemají a zjistit přesný čas není jednoduché. Přestože je na panelu v těsné blízkosti návod, dá to trochu práci. Navíc když se rozhlédnete, uvidíte několik dalších hodin (o vlastních hodinkách či mobilech nemluvě), takže hledat za skleněnou lupou jednu z dvanácti číslic a ze sestavy čar zkusit vyluštit, jestli je právě čtvrt, půl, třičtvrtě nebo celá, se nikomu moc nechce.
Přesto uvnitř, v obalu z jihoafrické žuly, hodinový stroj skutečně je: dutina má na šířku necelý metr, hodiny pak stejně jako věžní hodiny řídí signál z Frankfurtu. Po poruše se umí nastavit samy, jinak jsou ovládané přes SMS.
Chyťte si svou kuličku!
Jenže
brněnský orloj proslavilo něco docela jiného než přesný čas: kdo má štěstí, může každý den přesně v jedenáct hodin v jednom ze čtyř otvorů po obvodu orloje zachytit
skleněnou kuličku. Při zvláštních příležitostech nevšední suvenýr vypadává každou hodinu. Kromě klasických skleněnek vydává časostroj kuličky limitovaných edic – třeba
vánoční, k výročí
zoologické zahrady a odjezdu medvědice Norii, ke
třináctému titulu hokejové Komety, k
výročí vítězství Brna nad Švédy anebo k
výročí Gregora Johanna Mendela. Komu se je nechce chytat anebo má prostě smůlu, může si kuličky koupit v
brněnském Turistickém informačním centru.
A proč vypadávají právě v jedenáct? Po čtyřměsíčním obléhání
Brna švédský generál Torstenson slíbil, že pokud neprovalí městské hradby do pravého poledne, odtáhne pryč. Zpráva se donesla do města, kde zvoníci začali zvonit o hodinu dřív, švédské vojsko ustoupilo a od té doby se v moravské metropoli zvoní poledne v jedenáct. Z dávné legendy vychází i vznik skleněných kuliček: Torstensona prý mohla zabít jen magická skleněná kule, odlitá o pravé půlnoci. I proto má orloj má tvar nábojnice, rakety, vojenského symbolu, ze kterého padají kuličky schopné zabít vůdce švédských nájezdníků.
Brněnské sochy penisů
Obří vibrátor, brněnský falus nebo přirození primátora: to je jen výběr z nelichotivých označení pro zvláštní umělecké dílo. V plánu dokonce byla výroba obrovského prezervativu, který měl orloj překrýt, ale nikdy k tomu nedošlo. Zato před silvestrovskými oslavami město svou chloubu balí do bílého vzduchového obalu: spíš než penis pak orloj připomíná tampon, jednou ho dokonce někdo polil červenou barvou.
Díky
orloji a dalším falickým symbolům se
Brno dokonce před několika lety dostalo do mezinárodních přehledů míst, která stojí za to navštívit. Renomovaný britský
The Guardian tehdy na svém webu představil desítku nejzvláštnějších evropských atrakcí, odstavec o Brně pak nazval
Brněnské sochy penisů. Zřejmě už tušíte, o čem je řeč: krátce po odhalení
sochy markraběte Jošta Lucemburského na
Moravském náměstí orloj přestal být nejkontroverznější brněnskou uměleckou instalací, protože
Odvaha od Jaroslava Róny ho převálcovala na celé čáře. Když se postavíte pod jezdeckou sochu a pohlédnete vzhůru, navádí výletníky The Guardian, místo koňské hlavy uvidíte obří penis a koule.
Ano, má pravdu. Ale že by to bylo lechtivé téma? Ani náhodou: Brňané to berou s nadhledem a obě místa se stala
skvělými symboly plodnosti – ne proto, že by prvomájové polibky pod rozkvetlými třešněmi vyšly z módy, ale proto, že na teplé
jižní Moravě zkrátka bývají třešně na začátku května už odkvetlé.
Zářící noční ikona Barcelony
K výletům do Barcelony patří alespoň krátká zastávka u ikonické věže Torre Glòries, která brněnský orloj nápadně připomíná tvarem kulky. Jenže je to trochu jinak: budova byla postavena podle návrhu architekta Jeana Nouvela (mimo jiné autora budovy Zlatého Anděla na pražském Smíchově) a slavnostně se otevřela v září 2005. Tehdy se ale jmenovala Torre Agbar, protože byla sídlem společnosti Aguas de Barcelona, která se ve městě stará o vodovody. Věž proto má představovat vodní fontánu, která neustále mění svůj vzhled.- Kromě výstavy o barcelonském vodohospodářství 144 metrů vysoká budova nikdy nebyla přístupná pro veřejnost. Vodohospodáři ji časem prodali, z přestavby na luxusní hotel sešlo a dnes slouží jako běžná kancelářská budova.
- Dovnitř se bohužel nedostanete, ale to nejlepší je stejně vidět zvenčí: v noci skleněný obal rozzáří celé spektrum barev. Na fasádě Torre Glòries totiž je barevná hliníková fólie s vysokým leskem, odrážející světlo. Druhou vrstvu tvoří šedesát tisíc skleněných tabulí, které lze naklonit v různých úhlech, a konečně tu je 4 500 světelných, počítačem ovládaných panelů, které se každou noc rozsvítí. Všechny detaily ve vzájemné souhře nabízejí oslňující světelné divadlo.
- Světelná show, při níž budova mění barvy, trvá v hlavní sezoně obvykle od 21 do 24 hodin, mimo sezonu od 20 do 23 hodin. Nejlepší zážitky ovšem nenabízí pohled na Torre Glòries z její blízkosti, ale zpovzdálí.