Charakteristickou siluetu krajiny v oblasti
Malé Skály tvoří
Suché skály stejně tak, jako skalní masiv Furchetta v italské obci Santa Maddalena, v srdci Dolomit. U nás ojedinělá skalní rozeklaná hradba vznikla posouváním zemských ker, kdy došlo k vyzdvižení spodní vrstvy pískovce a jeho pootočení kolmo k zemskému povrchu. Od ostatních skalních masívů se
Suché skály odlišují
mimořádnou tvrdostí a také ttím, že
jejich povrch nenasákne vodu, a jsou proto vyhledávaným horolezeckým terénem, který je navíc možný lézt bezprostředně po dešti.
Skály se člení zhruba na
20 věží, z nichž nejznámější jsou např. Hlavní a Sokolí věž, Jižní spára nebo Samotář. Od roku 1965 jsou Suché skály vyhlášeny národní přírodní památkou.
Do českých Dolomit značky nevedou
V okolí
Suchých skal na příliš turistů nenarazíte – jednak jsou v poměrně
náročnějším kopcovitém terénu a pak k nim
nevede turistická značka. Z
Malé Skály vede okolo
českých Dolomit modrá značka směrem na Koberovy a druhou stranou se klikatí silnice z místní části Malé Skály –
Vranové do
Besedic. Od parkoviště Suché skály vede pouze „horolezecká“ vyšlapaná pěšina k nástupním lezeckým místům ve skalách a na pěšinu vedoucí po vrcholu skal. Pokud se přesto rozhodnete do skal vstoupit, buďte mimořádně opatrní, hrozí zde totiž velké
nebezpečí pádu kamenů a zranění. Mějte také na vědomí, že strmé
dřevěné žebříky mezi skalami slouží primárně horolezcům, kteří jsou zvyklí pohybovat se v terénu.
Jestliže hledáte nejlepší místo, odkud se na
Suché skály podívat, prozradíme, že snad
nejkrásnější pohled na skalní masiv je z vyhlídky na
vrchu Sokol (
Besedické skály) nebo z vesnice
Líšný.
Jedním z nejznámějších skalních masivů Dolomit je Furchetta
Jeden z nejznámějších pohledů na
Dolomity představuje
skalní masiv Furchetta u obce
Santa Maddalena v italském Jižním Tyrolsku, regionu Horní Adiže. Náleží do skupiny skal Odle a tvoří jejich nejvyšší horu 3025 m n.m. Podle místního nářečí „Furchetta“ znamená „
Vidlička“ – svůj název hora získala podle hlubokého skalního zlomu, který ji rozděluje na dvě části: vysokou Furchettu (3025 m) a malou Furchettu (3010 m). Někdy se masivu také přezdívá „
otevřené nůžky“.
V roce
1870 horu poprvé zdolal
lovec Johann Baptist Vinatzer, po němž byla pojmenována jedna z cest na vrchol. Dnes se na vrchol dostanete nejsnadněji z opačné strany údolí, z vesnice Santa Cristina.
Lanovkou Santa Cristina Gherdëina se dostanete do sedla Col Raiser, odtud se dá pěšky (cca 1,5 km) dojít k lanovce Fermeda, která vás vyveze do
sedla Seceda a pak se vydat
vrcholovou cestou asi 5 km k vrcholu Vidličky. Během výšlapu na Furchettu (ze sedla Seceda) počítejte s převýšením 736 m.
Zajímavosti italských i českých Dolomit, aneb víte, že…?
- Suché skály měří 475 m.n.m., Furchettu tvoří dvě skály vysoké 3 025 m a 3 010 m.
- Na Suchých skalách se nachází nejtvrdší pískovce v celém Českém ráji. Vznikly tak, že ve třetihorách a čtvrtohorách došlo v důsledku tlaků z nitra Země ke kolmému vztyčení původně vodorovných cenomanských písčitých vrstev (pískovce a slepence mořského cenomanu) a následně byl vytvarován postupným zvětráváním.
- Dolomity v Itálii tvoří hornina dolomit. Podle odhadů tvoří dolomit asi 1 % objemu celé zemské kůry. Hornina dolomit vzniká tzv. dolomitizací vápenců, a to buď tak, že vápencová usazenina reaguje ještě v moři s hořčíkem rozpuštěným v mořské vodě, takže z kalcitu CaCO3 vzniká dolomit CaMg(CO3)2, anebo se z vápence stal dolomit až na souši, kde horninu pronikaly roztoky, které přeměnily jednotlivá zrna kalcitu na dolomit.
- Suché skály jsou tradičním hnízdištěm poštolky obecné, sokola stěhovavého a krkavce, skály využívá i rehek domácí. Z dalších živočichů zde žije výr velký a kuna skalní či brouci mravkolev běžný a kutilka písečná.
- V Dolomitech bylo doloženo 116 hnízdících druhů ptáků, což odpovídá téměř polovině italských hnízdních druhů. Žije zde 14 druhů dravých ptáků, včetně orlů skalních a šesti druhů sov. Ornitologové zde poznají kavče žlutozobé, pěnkaváky sněžné, pěvušky podhorní, zedníčky skalní, orebice horské nebo bělokury horské. Pozornost přitahují kozorožci, kamzíci, zajíci běláci a často můžeme slyšet hvízdání ostražitých svišťů.