Bez jezuitů, kteří se ve městě usadili roku 1636, by sice
Klatovy existovaly, ale zřejmě by dnes nemohly nabídnout nejatraktivnější městskou památku. Tou jsou
katakomby, rozsáhlé podzemní prostory pod
jezuitským kostelem, kam byli téměř sto let pochováváni řádoví bratři a šlechta sympatizující s jezuity. Krypty vznikly už v polovině 17. století, když se vyměřovaly základy nového kostela. Protože kvůli efektu bylo třeba, aby monumentální průčelí shlíželo do náměstí, presbytář je obrácený netradičně k západu.
Kostel podle římského vzoru
Raně barokní
jezuitský kostel, zasvěcený Neposkvrněnému početí Panny Marie a zakladateli jezuitského řádu sv. Ignáci z Loyoly, je nepřehlédnutelný zdálky i zblízka. Jeho věže uvidíte v malebném panoramatu
Klatov už z dálky, impozantní průčelí je spolu s
Černou věží dominantou hlavního náměstí. Chrám je vystavěn na půdorysu latinského kříže s kupolí nad křížením ramen a zachovává tak klasickou koncepci jezuitských chrámů; svému
římskému vzoru chrámu Il Gesú se prý podobá nejvíc ze všech jezuitských kostelů v českých zemích.
Na jeho stavbě se postupně podíleli tři slavní barokní architekti:
Carlo Lurago, který v
Praze upravoval
kostel Nejsvětějšího Salvátora na
Starém Městě,
Domenico Orsi, který pracoval na stavbě
pražského Klementina či
jezuitské koleje v Kutné Hoře, a také
Kilián Ignác Dientzenhofer, který v té době pracoval na stavbě nedalekého
poutního kostela Nanebevzetí Panny Marie v Nicově u
Plánice. Jeho dílem jsou tři portály v průčelí kostela, obkroužené monumentálním schodištěm. V interiérech zaujmou především iluzivní malby oltáře a malby v kupoli, hlavní klatovská kuriozita se ovšem skrývá v podzemí:
slavné katakomby.
Mumie z Klatov
Do krypty, jejímž postupným rozšiřováním nakonec vznikly rozsáhlé katakomby, se dřív vcházelo přímo z hlavní chrámové lodi. Od dokončení a vysvěcení
chrámu v roce 1676 sem byli pochováváni členové jezuitského řádu, rektoři a učitelé jezuitské koleje, s jezuity sympatizující šlechta, další dobrodinci i měšťané
Klatov. První tu spočinul člen řádu Jan Jahoda, později přibyl například rektor Jan Parubka, matematik Benjamin Schleier, šlechtična Anežka Příchovická, páni z Klenové, Janovic a další; posledním pohřbeným byl Antonín Weisch v roce 1783. Zřejmě nejznámějším z pohřbených je P. Adalbert Chanovský z Dlouhé Vsi, misionář působící v jihozápadních Čechách v první polovině 17. století. Do roku 1784, kdy Josef II. pohřbívání v kostelech zakázal, bylo v
klatovských katakombách pochováno více než 200 lidí.
Způsob mumifikace zemřelých, který jezuité v Klatovech zavedli, je ve světě ojedinělý. Mrtvá těla ukládali do dubových rakví a obkládali je antisepticky působícím chmelem. V pilířích kostela byl veden důmyslný systém větracích šachet, které soustavně přiváděly do krypty čerstvý vzduch. Díky tomuto zvláštnímu systému byla těla pohřbených mumifikována tak, že nakonec vážila přibližně 8 až 10 kg.
Zkáza i pieta
Bohužel při opravě střechy kostela ve třicátých letech 20. století si dělníci usnadnili práci a stavebním odpadem zasypali větrací šachty a kanály, stoupající zdivem pilířů až pod střešní římsu. Prostředí ve sklepení se vinou přerušeného přívodu čerstvého vzduchu zcela změnilo a převážná část mumií se rozpadla. Celkem 140 zničených těl bylo v roce 1937 pohřbeno do hromadného hrobu na
hřbitově sv. Jakuba v Klatovech, místo uložení ostatků připomíná pamětní kámen. Dnes je ventilační systém plně obnoven a o posledních 38 mumifikovaných těl pečují konzervátoři. Otvory původního barokního ventilačního systému jsou dodnes patrné na několika místech.
Katakomby se postupně staly nejenom známou klatovskou památkou, ale i unikátní kuriozitou, která jinde v Česku nemá obdoby. Pohlédnete do tváří těch, jejichž životy a činy proměnily město v časech baroka: jezuité totiž nepostavili jen
kostel s kryptou, ale také rozsáhlou
kolej, seminář a gymnázium. Multimediální expozice nabízí dobové listiny, historické předměty, modely staveb i pohled na unikátní systém, jímž se rakve spouštěly do původně nepřístupných krypt. Pietní prostory, kde spočívají mumifikovaná těla, doplňuje seznam pochovaných a panel s nákresem ventilačního systému.
Nová tajemství starých katakomb
Návštěvnické okruhy v
klatovských katakombách se neustále rozšiřují; přibývají dosud nevyužívané a nově zpřístupněné krypty, audiovizuální projekty a také nově objevené prostory, například pozůstatky středověkých sklepů, studánka anebo klenba domu, který tu stával ještě před jezuitským kostelem. Byla dokonce nalezena další originální rakev, takže antropologové a restaurátoři poprvé mohli na vlastní oči vidět, jak byl člověk pochovaný v katakombách vybaven na poslední cestu.
Na
prohlídkové trase jsou k vidění také animované filmy: v jednom je popsán proces mumifikace, v druhém historie jezuitů v
Klatovech. Pomocí moderních technologií se seznámíte také s osobnostmi jezuitské koleje a virtuálně se projdete klatovským podzemím. Dozvíte se i to, jak měl původně jezuitský areál vypadat a prohlídková trasa vede také po
proskleném můstku od architektky Evy Jiřičné přímo do sakristie kostela, která je jinak veřejnosti nepřístupná.
Memento mori
Prach jsi a v prach se obrátíš, případně čím jste vy, byli jsme i my, čím jsme my, budete i vy – to jsou nejobvyklejší sugestivní nápisy na zdech českých krypt, kostnic a katakomb. Přestože by taková místa neměla návštěvníky děsit, ale spíš připomínat pomíjivost lidského života, leckdo se tu necítí tak docela ve své kůži.- Ti, kteří hledají skutečnou raritu, se se seriálem #světovéČesko musí vypravit do italského Palerma. V kryptě kapucínského kostela odpočívá přibližně osm tisíc koster a tisícovka mumií. Jde ale o zážitek pouze pro silné žaludky: mrtví jsou připevněni za nohy a krky u stěn, často oblečení tak, jak byli pohřbeni. Mnozí byli dokonce průběžně převlékáni.
Podobně jako katakomby v Klatovech i ty v Palermu mají své legendy a fámy. Například se traduje, že někde mezi mumiemi by mělo být tělo proslulého španělského malíře Velázqueze.- Také na Sicílii se používal originální systém mumifikace, jehož popis si ovšem odpustíme; silnější nátury si jej mohou vyhledat samy. Používal se až do roku 1871, kdy byly hrobky pro další pohřby a zájemce uzavřeny, nicméně v několika případech se nařízení podařilo obejít.
- To byl i případ poslední pohřbené, dvouleté Rosalie Lombardo, která zemřela v roce 1920 na španělskou chřipku. Půvabná holčička do katakomb každoročně přitahuje tisíce návštěvníků: říká se totiž, že na návštěvníky mrká. Děje se v Palermu něco nadpřirozeného anebo je to jen šikovná reklama sicilských bratrů kapucínů?