Malostranské palácové zahrady anebo
zahrady pod Pražským hradem: říká se jim různě, ale místo zůstává stejné. Pásmo
vzájemně propojených barokních zahrad se táhne nad
Malou Stranou po jižním úbočí
Pražského hradu, v místech, kde kdysi bývaly hradby, zahrady a vinice. Jmenují se
Velká a Malá Pálffyovská zahrada, Kolovratská, Malá Fürstenberská a Ledeburská zahrada.
Prohlídka palácových zahrad
Předchůdkyněmi
palácových zahrad pod Pražským hradem bývaly skromnější renesanční libosady, místa pro rozmanité kratochvíle a soukromá potěšení, které ovšem značně utrpěly za třicetileté války při vpádu Švédů na
Malou Stranu. Nové barokní zahrady se staly prestižním obrazem jejich vlastníků z řad šlechticů i bohatých měšťanů. Na jejich kompozici a provedení se podíleli významní architekti a umělci své doby, namátkou
Jan Blažej Santini či
Giovanni Battista Alliprandi. Dodnes můžete obdivovat bohatou zahradní architektonickou výzdobu: ozdobná schodiště, balustrády, vyhlídkové terasy, oranžerie, gloriety a pavilonky, propojené do malebných celků. Objevíte tu i sluneční hodiny, kašny a fontánky.
Celková rozloha přesahuje sedm tisíc metrů čtverečních, schodů, schodišť, teras a stupňů je tu nepočítaně. Připravte se na to, pokud vás pobolívají kolena, prohlídka palácových zahrad a všech jejich zákoutí představuje poměrně slušný fyzický výkon.
Kuželník, hodiny a vyhlídková věžička
Čeho byste si měli všimnout? Třeba
Kolowratské zahrady, která se nachází na parkánu starých pražských hradeb; středověký původ má i zeď, která odděluje Kolowratskou zahradu od Velké Pálffyovské zahrady. V ní prý kdysi stával
kuželník a podle Josefa Dobrovského i Františka Palackého byla oblíbeným místem procházek.
Velká Pálffyovská zahrada má osm výškových úrovní, propojených v ose střídavě tunelovými a odkrytými schodišti. Na druhé terase u slunečních hodin v barokním portálu si můžete procvičit znalost římských číslic: ve stuze je nápis
Claret in orbe dies, ac teatras, hora pete umbras aneb Jasný po světě den nechť chmurné stíny zahání. Červená písmena nápisu čtená jako římské číslice dávají letopočet vzniku zahrady 1751.
Změnou prošla
Malá Fürstenberská zahrada: barokní terasovou zahradu italského typu přestavěl současně s palácem pro hraběnku Marii Barboru Černínovou rozenou ze Schaffgotsche v letech 1784–1788
Ignác Jan Palliardi. Na dlouhém, ale velmi úzkém pozemku tehdy vznikla působivá rokoková terasová zahrada. Typické pro ni jsou pnoucí růže a impozantní schodiště; vede od glorietu vymalovaného
Antonínem Tuvorou až k vyhlídkovému altánu s válcovou věží, z níž se otvírá fantastický výhled na velkou část historického centra
Prahy.
Co tu roste aneb malá přehlídka barokní flóry
V
palácových zahradách si na své přijdou milovníci botaniky: na sluncem zalitých, k jihu obrácených svazích dodnes objevíte tu a tam
vinnou révu, společnost jí dělají například
mandloně, levandule, fíkovníky, kdouloně, brsleny, čilimníky, dřezovec, ibišky, hortenzie, mahonie, mišpule či
vistárie. V nádobách jsou vysázeny
citrusy, oleandry a
muškáty, daří se tu
popínavým růžím, za povšimnutí stojí také
cedr a geometricky upravené
jehličnany. Malá Pálffyovská zahrada vás navzdory svým půvabům překvapí tím, že má užitkový charakter: na horní opěrné zdi se pne vinná réva, terasy jsou osázené hrušněmi, jabloněmi a višněmi, za strmým schodištěm v horní části je dokonce
malá zahrádka léčivých rostlin.
Obnova zničené barokní krásy
Krása barokních zahrad od 19. století zvolna zanikala a časem se palácové zahrady ocitly na pokraji zkázy: opěrné zdi se rozpadaly, terasy byly neudržované a zarostlé plevelem. V posledním desetiletí 20. století se naštěstí podařilo tento unikátní zahradní klenot zachránit, a i když tu a tam ještě probíhá další fáze úprav, zahrady jsou opět obnovené, osázené a přístupné v téměř plné kráse.
Při jejich obnově byl velmi cenným pomocníkem
Langweilův model Prahy z let 1826–1836, který s mimořádnou péčí dokumentoval jejich vzhled; ten si můžete prohlédnout v
Muzeu hlavního města Prahy.
Co se vyplatí vědět?
- Všechny palácové terasové zahrady bývají otevřené od dubna do října, kdy se tu také konají koncerty, divadelní představení a různé společenské akce. V zimním období jsou pro veřejnost uzavřeny, stejně jako za špatného počasí. Část zahrad s kapacitou přibližně 700 osob se dá pronajmout pro svatby a společenské akce.
- Samotné paláce přístupné nejsou, do zahrad se ale dostanete jednoduše: od stanice metra Malostranská se vydáte po Valdštejnské ulici a přibližně po 200 metrech vstoupíte branou na nádvoří Kolowratského paláce. Jde to jediný možný vstup, z Pražského hradu ani dalších navazujících zahrad se do rozlehlého komplexu vejít nedá.
- Zlákaly vás palácové zahrady k návštěvě dalších zahrad v historickém centru Prahy? Pak se zajděte podívat třeba do nedaleké Valdštejnské zahrady v areálu Senátu, do zahrad Pražského hradu anebo do Černínské zahrady; nachází se vedle Černínského paláce a využívá ji ministerstvo zahraničí, přístupná pro veřejnost bývá jen mimořádně. Pokračovat můžete do vinice a zahrady Strahovského kláštera a pak na Petřín.
- Nezapomeňte na Vrtbovskou zahradu na úpatí Petřína, označovanou za klenot mezi barokními zahradami v celé střední Evropě. Oázou ticha a klidu na Malé Straně jsou rovněž Vojanovy sady, které vznikly z části někdejší ovocné zahrady založené po zboření biskupského dvorce roku 1248.
- Pro malostranské zahrady byla vzorem italská renesance, a tak se seriál #světovéČesko nemohl vypravit jinam než do Itálie, a to do městečka Tivoli na úpatí Sabinských hor nedaleko Říma. Villa d´Este nese jméno kardinála Ippolita d´Este, který si v polovině 16. století nechal bývalý benediktinský klášter přestavět na soukromou rezidenci. Ve stejné době vznikla i terasová zahrada, která podobně jako zahrady pod Pražským hradem během staletí měnila svou tvář. Vedle řady malebných zákoutí a barokních plastik, cypřišů, kapradin, platanů, citrusů a pnoucích růží je tu něco, co by slušelo i malostranským zahradám: řada vodních prvků. Ty zásobuje vodou řeka Anione.