Nejlepší čas pro seznámení s
Valašským muzeem v přírodě v
Rožnově pod Radhoštěm nastává právě teď: otevřené jsou všechny
tři areály a koná se tu spousta akcí, které vám muzeum plné originálních dřevěných roubenek představí v ještě hezčí podobě než ve všedních dnech.
Na návštěvu si
vyhraďte dost času; pokud si všechno chcete prohlédnout opravdu podrobně a se vším všudy, klidně tu strávíte
celý den.
Skanzen v Rožnově: městečko, dědina a dolina
Ačkoli
Valašské muzeum v přírodě není nejstarší skanzen na světě,
ve střední Evropě bylo první. Uvažovalo se o něm už před první světovou válkou, impulsem se nakonec stala národopisná slavnost, chystaná v roce 1925. Na mýtinku v rožnovském parku se tehdy přestěhovaly dva staré roubené domy z náměstí spolu s dalšími menšími stavbami a velkolepá
folklorní slavnost zvaná Valašský rok našla zajímavé místo pro své konání. Tak vznikl základ
areálu Dřevěné městečko. V dalších letech a desetiletích postupně rozrůstal o
fojtství z Velkých Karlovic nebo
kostel sv. Anny s Valašským Slavínem, kde jsou pochováni například
Emil Zátopek, Jiří Raška a Jarmila Šuláková.
Až do sedmdesátých let 20. století byl
skanzen v Rožnově pod Radhoštěm jediné muzeum svého typu v bývalém Československu. Sice přitahoval zaslouženou pozornost, ale něco tu chybělo: klasická
Valašská dědina, ilustrující venkovský život na Valašsku. První chalupy se na rožnovské pasece zvané Stráň začaly stavět v roce 1962 a návštěvníci se mezi ně mohli poprvé podívat o deset let později. V roce 1982 se pak připojil třetí dílek do celkové mozaiky, technický areál zvaný
Mlýnská dolina s funkčními historickými stavbami poháněnými vodou.
Zapomenout nesmíme ani na poslední areál skanzenu: od roku 1995
Valašské muzeum v přírodě pečuje o
Pustevny v
Beskydech s
malebnými dřevěnými chatami Libušín a Maměnka. Byly postaveny na konci 19. století podle návrhů
architekta Dušana Jurkoviče a staly se národní kulturní památkou. V březnu 2014
Libušín vyhořel, už následující den ale rožnovský skanzen vyhlásil
sbírku na jeho obnovu. Místu pojmenovanému po bájné kněžně Libuši obnova vrátila vzhled z roku 1925, slavnostní otevření se konalo 30. 6. 2020.
Letní programy
Při procházkách
skanzenem nezůstávejte venku, prohlédněte si také interiéry roubených staveb. Ve škole potkáte pana učitele a můžete se na chvíli posadit do lavic, jinde se podíváte, jak jde od rukou práce vesnickému kováři, jak se vaří na kachlových kamnech, spřádá ovčí vlna nebo pěstují bylinky. Kromě toho se můžete zastavit třeba pod točícími se lopatkami větrného mlýna, v kavárně ochutnat frgály a na celou Valašskou dědinu se podívat z
Jurkovičovy rozhledny. Ta sice není přímo v areálu skanzenu, ale stojí hned za plotem a byla by škoda ji minout. Vybrat si můžete také některou z řady
netradičních komentovaných prohlídek.
Skanzeny, kde to žije
- Nejstarším muzeem na světě pod širým nebem je skanzen ve Stockholmu: od roku 1891 se rozkládá na ostrově Djurgården. Jeho zakladatel Artur Hazelius chtěl zachránit starou švédskou lidovou kulturu a ukázat, jak se žilo v různých částech Švédska před průmyslovou revolucí. Ze svých cest Hazelius svezl asi 150 domů, které nyní ukazují život ve Švédsku v 17. až 19. století. Skanzen nejenže se stal modelem pro další podobná muzea ve Skandinávii i jinde, ale slovo „skansen“ (švédsky hradby, šance) proniklo do mnoha jazyků jako označení pro muzea lidových staveb.
- Kdo hledá kouzelný skanzen, kde se zabaví na dlouhé hodiny dospělí i děti, měl by zamířit do švýcarského Ballenbergu. Přes sto objektů od chalup a statků až po řemeslné dílny pochází z různých koutů Švýcarska. Podobně jako na jiných místech budete mít pocit, že v chaloupkách se pořád žije a majitelé si jen někam odskočili. Na stolech je prostřeno (a když přijdete v čase oběda, můžete se posadit ke stolu a ochutnat), na šňůrách visí prádlo, v zahrádkách dozrává ovoce, zpoza plotů vás zvědavě pozorují domácí zvířata, děti si mohou vyzkoušet dobové oblečení i hračky. Samozřejmě nechybí restaurace, pikniková místa, bistra nebo obchůdky, kde si můžete koupit zdejší výrobky.