Pokud do
Valče přijedete od
Podbořan nebo od
Chyší, objevíte městečko s náměstím, obklopené úhlednými
starobylými hrázděnými i roubenými domy a s
barokním kostelem Narození sv. Jana Křtitele se zvláštní, šindelem krytou helmicí. Pokud budete mít štěstí, cestou do Valče občas mezi stromy zahlédnete i slibovaný
barokní zámek, ale záhy zase zmizí. Zato při příjezdu od
Karlových Varů se před vámi otevře výhled, který stojí za zastavení – a mnozí výletníci skutečně neodolají, vystupují z aut a fotografují, případně se do serpentin nad městem ještě jednou vrátí pěšky. Vede tudy totiž
obnovená barokní křížová cesta; na konci zamíří do polí a po několika desítkách metrů skončí na staré barokní terase s opěrnou zídkou. Podívejte se tam, kam hledí
sochy Panny Marie, sv. Jana Evangelisty a Máří Magdalény, shromážděné kolem velkého kříže:
zámek ve Valči, zámecký kostel Nejsvětější Trojice, město pod ním a zalesněné kopce
Doupovských hor za ním odnikud neuvidíte lépe. Vítejte ve
Valči, městě s barokním srdcem.
Barokní skvost na úbočí Doupovských hor
Když v 16. století panství koupil
rod Štampachů ze Štampachu, na místě dnešního zámku ještě stával gotický, renesančně upravený hrad. Pak kvůli účasti na stavovském povstání museli Štampachové uprchnout ze země a v roce 1622 jim byl zkonfiskován majetek. Už o rok později ale Valeč koupila zpět od císařské komory Barbora Štampachová z Poutnova, které byl jako katoličce povolen návrat do vlasti.
Barokní úpravy zámku řídil na přelomu 17. a 18. století její vnuk
Jan Kryštof Kager svobodný pán ze Štampachu a přizval si k tomu
přední umělce a architekty. Autorem barokní přestavby
zámku Valeč byl
Ital Francesco Barelli, jeho nástupcem se stal
Giovanni Antonio Bianno Rossa. Výjimečným dílem je rovněž
zámecký kostel a
sloup Nejsvětější Trojice z dílny
sochaře M. B. Brauna.
Z barokní krásy zbylo ve Valči jen málo: původním majitelům byl zámek zabaven a po druhé světové válce sloužil jako ubytovna pro válečné veterány, škola pro korejské děti, v jejichž vlasti se bojovalo, a nakonec jako
dětský domov, podobně jako nedaleký
zámek Chyše.
Rok 1976 a zkáza zámku Valeč
Kolem čtvrté ráno
2. dubna 1976 si zaměstnanci dětského domova všimli, že na půdě severního zámeckého křídla hoří. Kvůli hustému kouři se na půdu ale nemohli dostat, a tak vyhlásili poplach, zavolali hasiče a evakuovali osmdesát dětí do bezpečí.
Lépe se nevedlo ani hasičům, protože nejbližším zdrojem vody by bylo barokní koupadlo v zámecké zahradě, kdyby ovšem nebylo na zimu vypuštěné. Voda se proto musela přivážet z dálky, a tak zámek téměř kompletně vyhořel.
Časem se sice přišlo na to, že historky o týraných dětech, které zámek podpálily z pomsty, jsou nesmyslné, a že požár zavinily spáry v poškozeném komíně a působení sálavého tepla na nosný trám ve stropní konstrukci, ale zámku se už nedalo pomoci, dokonce na něj byl vydán demoliční výměr. Rozhodnutí Valeč zachránit padlo až v 90. letech.
Prohlídky s lucernou
Obnova trvá dodnes a při prohlídce tak máte jedinečnou možnost vidět interiéry ještě před dokončením celkové rekonstrukce, často s otlučenými stěnami a betonovými podlahami.
Zámek procházíte sami, vlastním tempem a libovolně dlouhou dobu, jen s průvodcovským textem. Pokladna se společně informačním centrem a kavárnou nachází v malém domku vedle zámku, kde dřív bývala prádelna. V historicky poslední postavené budově v zámeckém areálu sice už prádelnu nepřipomíná kromě litinových krytů k odvětrání vůbec nic, ale jméno
Prádelna domku zůstalo.
Mimochodem, na
Valči mají něco, co jinde nezažijete:
od začátku května až do konce října bývá v pátek a sobotu otevřeno až do 23 hodin, a
po setmění vám k prohlídce půjčí lucerny. Se zámkem se pojí ještě jedna zvláštnost: zatímco většina památek v okolí má zavřeno,
Valeč si můžete prohlédnout i během zimy.
Valeč a galerie soch M. B. Brauna
Závist, Skromnost, Věrnost a další alegorie lidských vlastností a spolu s nimi postavy z řecké mytologie, to jsou sochy z dílny známého
barokního sochaře Matyáše Bernarda Brauna a jeho synovce Antonína, které doplňují zámecký park. Připomínají vám
sochařskou výzdobu Kuksu? Není divu, ostatně právě na doporučení
hraběte Františka Antonína Šporka se díla oblíbeného sochařského mistra objevila i na
Valči. Braun se svými tovaryši nejprve vytvořil
sloup Nejsvětější Trojice, poté se věnovali
sochařské výzdobě parku.
Podobně jako v
Kuksu i tady můžete hádat, co která socha představuje: například Marnivost je sedící žena se složitým účesem, ozdobená šperky a chovající na klíně opici, a Lstivosti se kolem paže vine had a u nohou jí sedí liška.
Braunovy sochy nenajdete jen v parku, téměř tři desítky originálů jsou k vidění v
lapidáriu v bývalé kovárně. Na jeho podobě se podíleli studenti a učitelé ze
Západočeské univerzity, Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara v Plzni, a sochy doplnili scénickými světly a zvuky. Mezi alegoriemi lidských vlastností a mytologickými postavami najdete dokonce samotného mecenáše:
nanebevzetí hraběte Šporka jej zpodobnilo v loveckém oděvu se svatohubertským řádem, jak je blaženou smrtí veden do říše věčné spravedlnosti. Doprovází jej Víra, mladá dívka ve vojenské zbroji.
Sochařská galerie pod širým nebem
- Návštěva zámeckého parku ve Valči by rozhodně neměla končit prohlídkou soch; park je poměrně rozsáhlý a jeho nejlákavější tajemství se skrývají jinde než u zámku. Podobě jako zámek se i park, kdysi jedna z nejkrásnějších barokních zámeckých zahrad, postupně obnovuje. Pečlivě stříhané živé ploty, vodotrysky a fontány s fantastickými vodními stvůrami tu už sice nenajdete, ale dochoval se letohrádek Jinotaj, aleje, romantický skleník s vysokou kopulí, přírodní amfiteátr – teatron, část vodních kaskád, obelisk i kuriozita v podobě iluzivních bran: bloky zdí, kdysi s bohatou štukovou výzdobou a sochami v nikách, stojí za zámeckou zahradou a nabízejí průhledy do krajiny ke zřícenině Neuhaus.
- Neuhaus vznikl ve stejné době jako barokní sídlo ve Valči. Šlo o barokní poustevnu, kde patrně žil i poustevník; pro obyvatele zámku představoval vítanou atrakci. Okolí poustevny bylo krajinářsky upraveno, byla tu zahrada a rybníček s malým ostrovem zvaným Neuhausinsel, na který vedla dřevěná lávka a stával na něm altánek.
- Zatímco okolí zámku Valeč je líbezně neuspořádané a baroko si tu podává ruku s anglickým parkem, další zahrada plná soch je precizně naplánovaná a podobná spíše francouzským zahradám. Najdete ji v Carském Selu, nynějším městě Puškin poblíž Petrohradu. Parkově upravený areál letní rezidence ruských carů zahrnuje několik paláců, v nejznámějším z nich, Kateřinském paláci s modro-bílými fasádami, se nachází Jantarová komnata.
- Kateřinský park s plochou 107 hektarů vznikl spojením starého sadu z počátku 18. století a o pár desítek let mladšího malebného anglického parku; na dalších 188 hektarech se rozkládá Alexandrovský park. Do rovinaté oblasti byla navezena hlína, aby vznikla malebně zvlněná krajina s rybníky, průplavy a ostrůvky, doplněná řadou romantických zahradních altánků, galerií a kolonád. Park zdobí bezpočet převážně barokních soch; doplňují volné plochy, křížení cest, mosty, přístaviště a další místa.
- Symbolem Carského sela a nenápadnou královnou zdejších soch je Dívka se džbánem, sedící na žulové skále. Dívka si drží hlavu v dlaních a smutně se dívá na rozbitý džbán, z něhož proudí voda. Protože jejím předobrazem je dojička Peretta, hrdinka La Fontaineovy bajky, představte si spíš, že z něj prýští mléko. A zajímavost? Jde o literární hrdinku, která inspirovala dva autory: o smutné soše, která se v parku objevila v roce 1816, totiž napsal báseň i Alexandr Sergejevič Puškin.