Jeskyně
Jáchymka je sice minimálně do konce června uzavřená, milovníci přírody však z toho mají radost. Do oblasti se po dlouhých 67 letech vrátil sokol stěhovavý. Přísně chráněný druh
musí mít na svém hnízdišti absolutní klid, jinak nemůže své mladé opustit a tím pádem krmit mláďata. Proto byla jeskyně i s jejím okolím uzavřena a ochránci přírody zde klid sokolů bedlivě střeží.
Na trase vyvěsili ochránci přírody tabulky
zcela zakazující přístup k jeskyni.
Lze ji obejít, ale důrazně upozorňují na to, že tato
obchůzka není vhodná pro děti ani seniory, protože vede strmým úbočím. Sokolí rodina opouští hnízdiště většinou v druhé polovině července, někdy však hnízdí až do srpna. Ochranáři předpokládají
uzavření oblasti pravděbodobně
do konce června.
Podle ochránců přírody se do jeskyně
Jáchymka sokoli přestěhovali z nedaleké
Býčí skály. Během loňské sezóny zřejmě uhynul současné samici "manžel". Ta si na letošní sezónu našla
nového partnera a spolu s novým samcem
změnila i domov. Ochránci přírody do hnízda nainstalovali fotopasti, díky čemuž vznikly snímky zachycující sokoly přímo na vejcích. Sokoli se do
CHKO Moravský kras vrátili po půl století v roce 2016, nyní zde
hnízdí tři páry, kteří za uplynulá léta přivedli na svět 33 mláďat.
Jak žije sokol stěhovavý
Sokol
stěhovavý je dravec, velikosti vrány až jestřába, kterého lidstvo využívalo od nepaměti jako zdatného parťáka při lovu. V současné době je sokol nezbytným
pomocníkem při ochraně letišť a biologické ochraně
plodin v zemědělství. Dokonce i v Armádě České republiky pracuje několik sokolníků se svými svěřenci.
Díky dokonalé aerodynamické stavbě těla se sokol pyšní titulem nejrychlejšího tvora na světě. Při
střemhlavém letu mu byla naměřena
rychlost 389 km za hodinu! Při takové rychlosti nedokáže manévrovat, proto loví pouze ve vzduchu a to nejčastěji
holuby, různé druhy havranovitých ptáků,
špačky, drozdy a menší ptáky. Dokáže však ulovit i
bažanty, koroptve, divoké kachny a
volavky. Loví tak, že svou kořist nejprve vyplaší (např. divoké kachny nebo holuby) a pak na ně z výšky zaútočí. S křídly přitaženými k tělu podle okolností
doslova padá na svou oběť, a to buď šikmo, ale i téměř kolmo dolů. Kromě lovu ze střemhlavého letu ale dokáže sokol ulovit kořist i za normálního letu.
Sokolí pár si je
věrný většinou
po celý život. Pokud však jeden z páru zahyne, během několika dní si druhý najde náhradu. Hnízdění předchází tzv. svatební lety, při kterých se oba ptáci honí za hlasitého křiku. Sokoli jsou přitom
dlouhá léta věrni i jednomu hnízdu. To si ale
sami nestaví, většinou ho zaberou jinému druhu, například vráně, káněti, jestřábovi, volavce... Ve skalách mají nejraději opuštěné krkavčí hnízdo. Hnízdí i
na holém podkladu na skalních římsách. Někdy zahnízdí také přímo na stromech nebo ve
zříceninách hradů. Mláďata se vylíhnou z hnědo bílých "mramorových" vajec většinou v
první polovině května. V prvních dnech mláďatům nosí
potravu sameček a
samička jim ji porcuje. Po 10 až 14 dnech se rodiče vymění. Mláďata zůstávají na hnízdě zhruba 5 týdnů a po vylétnutí z hnízda krmí rodiče mladé ptáky ještě asi čtyři týdny. Sokolí
rodina opouští hnízdiště v druhé polovině července až v srpnu. Na podzim se však rodiče vrací, aby si uhájili revír. Pohlavní dospělosti mláďata dosáhnou zhruba za rok. Na zimu migrují zpravidla jen jednoletí jedinci a to převážně na jihozápad Evropy. Sokol stěhovavý se
dožívá 15 – 25 let.