Expozice nazvaná
Secese/Vitální umění 1900 přibližuje secesi jak z hlediska uměleckých ambicí moderních tvůrců, tak z hlediska nového životního pocitu, zasahujícího celou společnost. Ukázány jsou
mistrovské práce dekorativního umění ze slavné Světové výstavy v Paříži 1900, vlivy dobových ideových proudů (vitalismu, spiritismu a dalších), obdivuhodné
inovace secesního skla a keramiky i díla dokumentující
proměny životního stylu, které se projevily v tvorbě obytného interiéru, ve vizualitě plakátové reklamy nebo v secesní módě.
Mezi tvůrci v
Obecním domě najdete
věhlasné umělce, jako byli
Henri Toulouse-Lautrec,
Alfons Mucha nebo
Gustav Klimt, nábytkové umění zastupují návrháři a architekti jako Louis Majorelle, Leopold Bauer či
Jan Kotěra, cennou muzejní sbírku skla reprezentují práce proslulých firem
Lötz,
Tiffany,
Daum a
Gallé.
Hlavní
budovu Uměleckoprůmyslového muzea v Praze čeká rozsáhlá rekonstrukce. I díky této expozici bude však moci muzeum nadále zpřístupňovat svoje unikátní sbírky veřejnosti. Návštěvníkům expozice jsou k dispozici
tablety se samoobslužným programem, přinášejícím další informace o vybraných exponátech, jejich tvůrcích a o dobovém kontextu. Prezentace nabídne rovněž
3D skeny secesních předmětů, které vznikly v rámci evropského projektu Partage Plus, a on-line propojení na portál Europeana s digitalizovanými fondy evropské secese z významných evropských institucí. K výstavě bude vydán
reprezentativní katalog, přibližující
více než 400 vystavených exponátů.
Secese bývá charakterizována jako umění závěru jedné epochy, jehož ornamentální styl často evokuje snění, únik před narůstajícím sociálním i duchovním napětím doby. Tato expozice vám však ukáže
jiný pohled – představí secesi jako
umělecký proud, který
usiloval o úzké propojení s životní každodenností a směřoval ke „zmnožení a stupňování života“. V tomto smyslu má secesní umění, symbolizované pohybem ornamentálních linií a příznačnými představami
Jara a Mládí. Tyto snahy nabývaly na síle kolem roku 1900 zvláště v zemích střední Evropy a byly reakcí na negativní důsledky industrializace, kterým chtěly čelit
novou „etickou kulturou“ – mimo jiné důrazem na
uměleckou a řemeslnou kvalitu obytného interiéru a užitných předmětů, na jejich
tvarovou krásu, účelnost a „ušlechtilost“, a také požadovaným návratem k přírodě a prosazením zdravého životního stylu, zahrnujícího i hygienu, sport a tělesný pohyb. V tomto nadějném tvůrčím kvasu přelomu století se rodila
umělecká moderna, vitální hnutí, z nějž čerpaly svou energii avantgardy 20. století.