Hornické muzeum Příbram, založené roku 1886, nabízí ke zhlédnutí
60 stálých expozic v památkově chráněných objektech čtyř dolů, v hornické chalupě na Březových Horách a dále v pobočkách muzea – Památníku Vojna u Příbrami, Skanzenu Vysoký Chlumec, Muzeu Špýchar Prostřední Lhota a Muzeu zlata Nový Knín.
Jednotlivé expozice v
Příbrami –
Březových Horách prezentují veřejnosti dějiny zdejšího hornictví a hutnictví od pravěku (doby Keltů) až do současnosti, seznamují s báňským národopisem a zároveň nabízejí prohlídku unikátních mineralogicko-geologických vzorků z březohorského stříbrorudného revíru, příbramského uranového ložiska a podbrdské železářské oblasti.
K nejvzácnějším exponátům se řadí státem chráněné technické památky –
parní těžní stroj Vojtěšské šachty z r. 1889, parní těžní stroj dolu Anna z roku 1914, důlní kompresor z dolu Generál Štefánik z r. 1928 a
vodní kolo dolu Drkolnov z 19. století, hornická památka mezinárodního významu. Prohlídka všech expozic trvá 3 hodiny, je možné si však vybrat i jednotlivé výstavnické celky. Mezi největší atrakce patří možnost
vstoupit do podzemí a projet důlním vláčkem přes 260 m Prokopskou štolou až k ústí nejhlubší jámy v březohorském rudním revíru – Prokopské jámy z r. 1832 hluboké 1600 m, která zároveň patří k nejhlubším ve střední Evropě.
Dále je možné absolvovat podzemím
330 m dlouhou Vodní štolou Anna z 18. století úsek mezi dolem Anna a Vojtěch. Na odvalu Ševčinské šachty prezentuje muzeum expozici důlní
techniky Uranových a Rudných dolů Příbram, používané od 2. poloviny 20. století do současnosti. Nejnovější atrakcí je prohlídka vodního kola v podzemí dolu Drkolnov z 19. století.
Život příbramských horníků ukáže hornická chalupa
Muzeum dále prezentuje
havířský folklor v původní hornické chalupě se základy ze 17. stol. Expozici hornického domku zpestřuje také připomínka havířů domkářů, zvláštní skupiny obyvatel hornického města a přilehlých podbrdských vesnic.
Život havířů, kteří bydleli ve vlastním domku nadohled brdského lesa, se od způsobu života horníků bydlících ve městě v mnohém lišil.
Chalupa se zahrádkou a malým chlívkem dávala majiteli možnost vypěstovat si pár brambor, vydržovat kozu, králíky nebo čuníka. Nedaleký les znamenal zdroj přivýdělku, surovin, ale i kýženého odpočinku. Mladí havíři se
nechávali najímat jako lesní dělníci, častěji si takto přivydělávali horníci v provizi. V lese bylo běžné žnout trávu a sbírat spadané klestí. V létě se chodilo na
houby a na jahody, které představovaly jak zpestření jinak fádního jídelníčku, tak i významný příspěvek do rodinného rozpočtu, protože zájemců o
koupi lesních plodů se ve městě našlo vždycky dost. Někteří z havířů mívali v lese pronajatou malou honitbu, pro většinu ostatních však zůstával velkým pokušením lesní pych.
Největší vzorek stříbra a další rarity mineralogické sbírky
Mineralogickou sbírku Hornického muzea Příbram obohacuje
unikátní vzorek stříbra, největší v muzeích Evropy. Vzorek ryzího stříbra o značné hmotnosti přes 10 kg byl nalezen v bývalé uranové šachty č. 21 v bohatém výskytu na 7. patře (350 m pod povrchem) v roce 1980.
V příbramském uran-polymetalickém revíru byl hlavní rudou uraninit jako zdroj uranu. Jak již jméno revíru napovídá, kromě uranu produkoval i polymetalické rudy. Hlavním představitelem těchto rud je
galenit (PbS) a
sfalerit (ZnS). Vzhledem k hlavní orientaci tehdejšího báňského provozu na uranové suroviny byly polymetalické rudy dobývané pouze v některých obdobích.
Za historii zdejší těžby bylo vytěženo 300,7 tis tun polymetalických rud obsahujících
6 195 tun olova, 2 417 tun zinku a 17 790 kg stříbra. Na výstavě jsou zastoupeny zejména vzorky galenitu a sfaleritu ze šachet 9, 16 a 19.
Dolování stříbra v Příbrami
První doklad o dolování stříbra na Březových Horách pochází již ze 14. století. Počátkem
16. století vznikla u stříbrnorudných dolů
hornická osada, která byla v 18. století povýšena na městečko. Největší slávy dosáhly Březové Hory na přelomu 18. a 19. století, kdy bylo na místě postupně zaraženo
pět hlubinných dolů.
Objem vytěženého stříbra zde dosahoval až
97 % veškeré těžby tohoto kovu v tehdejším Rakousko-Uhersku a místní Březové Hory se tak staly hlavním producentem stříbra v Evropě. I proto byly roku 1897 povýšeny císařem
Františkem Josefem I. na Královské horní město, jemuž byl o rok později udělen městský znak.