Pavla Pavla od dětství lákaly záhady, a tak mu samozřejmě nemohly uniknout zvláštní sochy z
Velikonočního ostrova. Největší stojící moai měří 9,8 metru, je tu ale i 21,8 metru vysoký kolos s hmotností 270 tun. Jak je domorodci dokázali přesunout z míst, kde je vyráběli tam, kde stojí dnes? Pan Pavel četl knížky
norského mořeplavce a dobrodruha Thora Heyerdahla (1914–2002), vystudoval
elektrotechnickou fakultu Vysoké školy strojní a elektrotechnické v Plzni a nakonec v roce 1982 s kamarády z průmyslovky vytvořil 4,5 m vysokou sochu z betonu. S tou pak začal podnikat první pokusy.
Když byly úspěšné, napsal dopis
Heyerdahlovi. Ten se právě chystal vrátit na
Velikonoční ostrov, odepsal a pozval pana Pavla, aby předvedl stěhování soch tak jako doma ve
Strakonicích. Pro mladého muže se tak splnil dětský sen.
V únoru 1986 se čtyřmetrová moai vážící zhruba devět tun skutečně pohnula. Pavel Pavel se od té doby na Velikonoční ostrov pravidelně vrací, kromě toho rovněž založil
firmu na manipulaci s těžkými břemeny. Dokázal například srovnat necelý 30 tun těžký
Kadovský viklan, který vyvalili vandalové, na původní místo usadil i
Čertův kámen u Babylonu,
jesenický viklan na
Rakovnicku nebo desetitunový
viklan u Mirotic na
Písecku. Sochám moai dokázal pan Pavel na hlavu vysadit klobouk či účes zvaný
pukao z červené horniny a také dokázal přijít na to, jak
zvednout sedmitunové kamenné překlady na pískovcové sloupy v megalitickém kruhovém památníku ve Stonehenge poblíž anglického města Salisbury;
repliku jedné z bran můžete vidět ve
Strakonicích.