Chemická továrna v Záluží u Litvínova – největší chemická továrna v České republice

V Záluží v okrese Most začali po okupaci pohraničí Němci stavět chemický závod, u něhož byly zřízeny i pracovní a zajatecké tábory. Německo potřebovalo pro svou totální válku benzin, spoustu benzinu. Není divu, že se hned po obsazení českého pohraničí v září 1938 začalo uvažovat o výrobě syntetického paliva z hnědého uhlí, kterého bylo v severočeském revíru dostatek. Továrna se začala stavět v roce 1939, kdy se slavnostního prvního "rýpnutí" do země 5. května ujal tehdejší župní lídr Konrád Henlein. První vlak s cisternami se syntetickým benzinem Němci vyexpedovali 15. prosince roku 1942.

Chemička byla opakovaně cílem spojeneckých náletů. Po nočním náletu 231 bombardérů typu Lancaster britské RAF ze 16. ledna 1945 už výrobu Němci rozjet nedokázali, chemička byla zničena ze 70 %. Po osvobození se velmi rychle začalo s obnovováním chemického závodu. Už 3. června 1945 byly v Záluží vyrobeny první kubíky "mírového" československého syntetického benzínu. Posléze "Chemické závody Československo-sovětského přátelství" upustily od zpracování hnědého uhlí a přešly ke zpracování ropy.

V sedmdesátých letech se začalo s výstavbou nových technologií, do provozu byla například uvedena výroba močoviny, síry, oxoalkoholů, Chezacarbu, CO2, etylenu, polypropylenu a polyetylenu. V roce 1982 byla dokončena výstavba Nové rafinérie Litvínov a v roce 1988 byla dokompletována jednotkou hydrokraku. Obec Záluží však byla při rozšíření chemických závodů zlikvidována.

V devadesátých letech druhého tisíciletí se začíná psát nová historie podniku. Odčleněním rafinerských provozů v roce 1996 a nechemických činností se Chemopetrol začal orientovat jen na hlavní předmět podnikání – petrochemii. V roce 2007 vznikla společnost Unipetrol RPA a později Unipetrol, a.s., která funguje dodnes.