Ve
Verneřicích postavil, roku
1797,
Johann Leitenberger první strojní přádelnu bavlny v České republice. Narodil se roku 1730 v severočeském Levíně. Barvířskému řemeslu se vyučil u otce a v letech 1750 až 1754 provandroval jako
tovaryš celou habsburskou monarchii i sousední Německo. Po cestě se seznámil s novými metodami barvení látek i potiskování kartounu (hrubé bavlněné tkaniny), proto se po návratu do vlasti začal připravovat na
vlastní podnikání. Nějaký čas se sice živil jako mydlář, roku 1759 se ale oženil s dcerou barvířského mistra Franze Reitländera z Verneřic a k oblíbené práci se znovu vrátil.
Když roku 1764 celou tchánovu dílnu převzal, využil zkušeností z ciziny a od primitivního „modrobarvířství“
přešel k modernímu modrotisku. Roku
1770 vybudoval ve
Verneřicích velkou kartounku, kterou brzy rozšířil také o vlastní
přádelnu bavlny. Do roku 1786 k nim připojil ještě
bělidlo, druhou
barvírnu a druhou kartounku, kterou vybudoval v severočeských
Zákupech. Roku 1793 zakoupil Leitenberger také skomírající textilní manufakturu hraběte Bolzy v Josefově Dole u Kosmonos. Na Mladoboleslavsku se ale nechtěl angažovat, proto její vedení hned v následujícím roce svěřil synu Franzovi, který se předtím úspěšně podílel na řízení podniku v Zákupech. Po Franzově smrti roku 1825 získali firmu synové Friedrich, Franz a dcera Johanna. Vůdčí osobností se stal nejstarší
Friedrich, který
po otci zdědil podnikatelské nadání. Vybavení továrny postupně modernizoval a do roku 1852 soustředil téměř všechny výrobní provozy v Josefově Dole, kde
jako první v habsburské monarchii instaloval stroj na čtyřbarevný tisk.
V modernizaci pokračoval i Friedrichův syn
Friedrich Franz Josef Leitenberger, který vedení podniku převzal roku
1858. Zvětšil například počet parních kotlů, zakoupil další tiskací stroje a vedle továrny vybudoval i vlastní plynárnu. Díky značným investicím do podniku nadále stoupala i výrobní kapacita. Na
špičkových tiskařských strojích bylo roku 1860 vyrobeno přes 13 milionů metrů látek, a za dalších dvacet let dokonce ještě o čtyři miliony víc. Továrna zaměstnávala koncem 19. století již přes dva tisíce pracovníků a byla největší svého druhu v Čechách i ve střední Evropě. Roku 1899 se vedení společnosti ujal syn Friedricha Franze Josefa Leitenbergera, kterému se však staly osudným automobilové závody – roku 1904 bohužel přišel o život.
Přes několikeré zastavení výroby se firma udržela až do roku 1946, kdy byla znárodněna a zařazena do národního podniku Tiba.