Sklářská výtvarnice ze
Zbraslavi vystudovala Umělecko-průmyslovou školu sklářskou v
Železném Brodě, vytvořila velké skleněné plastiky pro bankovní domy v
Praze a vystavovala po celém světě, ale její život navždy změnila
Dobrá Voda u
Hartmanic na
Šumavě. Dnes tu má druhý domov i sklářskou dílnu – a je to také nápověda, kde můžete unikátní skleněné artefakty hledat. Ostatně už výběrem materiálu její díla skvěle navazují na
šumavské sklářské tradice.
Ochranná ruka skleněného světce
K tomu největšímu je to z jejího domu jen pár kroků: interiér kdysi zpustošeného
kostela sv. Vintíře v Dobré Vodě zdobí originální
skleněný oltář, podle odborníků naprostý evropský unikát. Je pět metrů dlouhý, napočítali byste na něm pětatřicet soch a váží téměř sedm tun. Má nazelenalou barvu jako středověké
lesní sklo, při nasvícení se zabarvuje dohněda a práce na něm trvala přibližně rok.
Oltářem to ovšem nekončí, kromě něj v kostele uvidíte
čtrnáct skleněných desek Křížové cesty a
skleněnou sochu blahoslaveného Vintíře, ze stejného materiálu je i pulpit, stůl a betlém.
Dílo dokončené na přelomu let 2001 a 2002 jezdí obdivovat lidé z celého světa; pokud se k nim připojíte, nezapomeňte se podívat i do
památníku Šimona Adlera, sklářského podnikatele a rabína, který zahynul v roce 1944 v nacistickém koncentračním táboře v Osvětimi. Muzeum i kostel si prohlédnete denně celý rok kromě pondělí.
Šumavské Lourdy
Z
Hauswaldské kaple, která stávala ve stráni nad
Vchynicko-tetovským plavebním kanálem poblíž
Srní, sice zbyly jen kamenné základy, ale místo opředené legendami o zázračných uzdraveních dnes nabízí další zajímavost:
umělecké dílo nazývané Růženec. Tvoří je soustava dřevěných ručně tesaných korýtek, která podpírají šumavské bludné kameny. Je jich přesně
devětapadesát, jako korálků v růženci. Voda z pramene, která se postarala o většinu zdejších zázraků, proudí korýtky a na konci růžence se vlévá do skleněných dlaní. Autory celého projektu jsou
architekt Karel Janda, sochař Václav Fiala a sklářka Vladimíra Tesařová.
Celoročně přístupné místo s neopakovatelnou atmosférou je ideálním cílem nenáročného výletu, navíc cesta je upravená i pro vozíčkáře. Ze
Srní vás ke kapli dovede jak turistická značka, tak
naučná stezka Okolo Kostelního vrchu. Když už tu budete, nezapomeňte se podívat do
Návštěvnického centra národního parku Šumava jižně od Srní a k
výběhu, v němž žije vlčí smečka.
Svatý Jan ze skla
Podle Vladimíry Tesařové socha jako kterákoliv jiná, jen vyrobená ze skla, podle jiných unikát a také
největší skleněná socha tohoto světce na světě: řeč je o
skleněné soše sv. Jana Nepomuckého na mostě přes
Otavu v obci Čepice. Socha v životní velikosti váží přibližně 600 kilogramů a její sklo má nahnědlou barvu, připomínající vodu Otavy a dalších šumavských řek, zabarvenou rašeliništi. Protože je
oboustranná, jednu tvář nejpopulárnějšího českého světce vidí kolemjdoucí a tu druhou, obrácenou k vodě, zase projíždějící vodáci.
Sochu si objednal a slavnostně odhalil
kytarový virtuóz Lubomír Brabec, který má v Čepicích chalupu, a nejkrásnější prý je večer, kdy je nasvícená. A jak ji najdete? Čepice leží na trase z
Rabí do
Sušice, přibližně
tři kilometry před Sušicí ale musíte odbočit z hlavní silnice.
Kaple v lesích i kostel na náměstí
Stranou frekventovaných cest hluboko v šumavských lesích severozápadně od
Prášil u cesty k
jezeru Laka kdysi stávala osada
Hůrka. Zdejší sklárny patřily mezi největší podniky v Rakousku-Uhersku a
sklářská rodina Abelů odtud vyvážela bohatě zdobená benátská zrcadla, tabulové sklo i umělecké obrazy na skle do mnoha zemí celého světa.
Kostel sv. Vincence připomínají jen základy a také záběry z
filmu Divá Bára, který se tu v roce
1949 natáčel; později byl podobně jako řada jiných chrámů v opuštěných šumavských obcích odstřelen.
Opodál dodnes stojí
bývalá hřbitovní kaple s hrobkou rodiny Abelů a Hafenbrädlů, ve které byl mezi členy bohatých sklářských rodů pohřben i rodinný lékař Josef Klostermann,
otec známého spisovatele Karla Klostermanna – a ten sem umístil děj románu Skláři, v němž využil příběhy a historky z rodu své matky a babičky. Kaple byla opravena, opětovně vysvěcena, byl do ní zavěšen zvon smíření a později přibyla
skleněná socha Krista. Jako materiál pro trnovou korunu použila Vladimíra Tesařová
ostnatý drát z někdejší železné opony.
Za posledním skleněným uměleckým dílem se musíte vypravit na
Chodsko do
kostela Narození Panny Marie na náměstí Míru v
Domažlicích. Interiér zdobí
skleněný basreliéf Nanebevzetí Panny Marie od Vladimíry Tesařové, vyrobený ze skla dvou barev, modré a medové. Váží asi 4 tuny, je téměř pět metrů vysoký a arciděkanskému kostelu jej věnoval anonymní dárce.