Pozornost milovníků sbírky Kytice a ponurých veršů
Karla Jaromíra Erbena láká ve
Velharticích původně
gotický hřbitovní kostel, založený v druhé polovině 14. století, a hlavně pověst, která má se Svatební košilí několik shodných motivů.
Tajemná tvář ve štítu kostela
Kostel sv. Maří Magdalény stojí uprostřed hřbitova na mírném návrší jihozápadně od
Velhartic. Vede k němu příjemná alej a na první pohled při pohledu přes
hřbitovní zeď místo vůbec nepůsobí strašidelným dojmem. Milovníci záhad ale mají kromě
Svatební košile další trumf: ve štítu kostela se prý objevují
podivné temné skvrny, které prý připomínají dívčí tvář. Podle jedné z místních pověstí je to tvář dívky, která zemřela při dopravní nehodě na nedaleké silnici, podle jiné
tvář hrdinky z básně Svatební košile.
Přes náměstí na hrad
Od
kostela sv. Maří Magdalény se alejí vydejte do městečka a přes náměstí, kde se můžete zastavit v
soukromém muzeu šumavských minerálů, dojdete na
hrad Velhartice. Sídlo Buška z Velhartic proslavil
Jan Neruda, který přátelství komorníka s císařem popsal v básni
Romance o Karlu IV. Od začátku dubna do konce října si prohlédnete
gotický Rajský palác a mohutnou věž zvanou Putna, které spojuje unikátní
kamenný most. Prohlídka vás zavede také do
renesančního paláce, kde se seznámíte s životem šlechtické rodiny v polovině 17. století a do bývalého hradního pivovaru s interaktivními expozicemi. V předhradí se navíc můžete projít malým
skanzenem lidové architektury.
Údolím Ostružné k chatě Jana Wericha
Velharticko si zamiloval také
Jan Werich, který si coby vášnivý rybář nechal v roce 1938 v údolí říčky Ostužné postavit
chatu. Stojí tu dodnes a vypadá trochu jako z pohádky. Není divu, podle lidového podání „jedna paní povídala“ ji pro herce navrhl
výtvarník Jiří Trnka podle
chaloupky Karafiátových Broučků. K chatě vás od hradu dovede naučná stezka, k níž se na náměstí připojí modrá turistická značka. Sejdete do údolí Ostružné, v
řezbářství Karla Tittla si prohlédnete
Velhartický betlém a údolím lemujícím
přírodní rezervaci Borek dojdete až k chatě. Zpět do Velhartic se vrátíte po nepříliš frekventované silnici a cestou si vychutnáte pár krásných výhledů na středověký hrad.
Byšičky versus Velhartice
Jak to tedy bylo s hrdinkou velhartické Svatební košile? Základ příběhu je stejný:
mládenec, který zemřel kdesi v cizině ve válce a milá, která na něj doma čekala. Děj velhartické pověsti odlišuje od Svatební košile kamarád, který po vojákově smrti chtěl zaujmout jeho místo, jenže milá ho nechtěla.
Zhrzený nápadník proto pomocí čar a kouzel mrtvého vojáka probudil a z pomstychtivosti ho poslal pro bývalou lásku, aby ji zahubil. Konce příběhu jsou opět stejné: když mrtvý unášel živou přes zeď hřbitova,
zakokrhal kohout a hororu byl konec.
Ponechme stranou tvrzení očitých svědků, že
přízrak zabitého vojáka se prý ve Velharticích zjevuje dodnes, a zastavme se spíš u Erbenova "poznamenání" v závěru Kytice. Autor v něm píše, že podobné pověsti mají téměř všechny národy a dokonce uvádí příklady z Německa, Skotska a Bretaně. Příběhy podobné Svatební košili se proto mohly odehrávat na
Šumavě i jinde, mnohem pravděpodobnějším
inspiračním zdrojem pro Erbena ale byl
kostel sv. Petra a Pavla na Byšičkách, jen pár kilometrů vzdálený od jeho rodného
Miletína. To však velhartickému hřbitovnímu kostelíku neubírá nic na kráse a jeho okolí na tajemnosti a jisté pochmurnosti.