To, co přes den lidé postavili, se v noci vždy přestěhovalo jinam. Zedníci na příkaz vrchnosti stavbu
opakovaně rozbírali a vraceli na plánované místo, ale ráno bývalo vše při starém. Podivná hra prý trvala několik týdnů, až nakonec Trautmannsdorfové od původní lokality upustili a uštvaní zedníci definitivně přenesli cihly tam, kde
kostel sv. Barbory stojí dodnes. Prý si tohle místo zvolil proto, že chtěl vidět na
Bolfánek u
Chudenic. Ani tamní
barokní kostel po josefínských reformách nedopadl moc dobře; zbyla z něj jen věž, sloužící jako
rozhledna.
Kostely věštící smrt
Všekarská sv. Barbora, lidmi z okolí láskyplně nazývaná
Barča má ještě jedno pozoruhodné tajemství: společně s
chrámem sv. Jakuba Většího v
Nepomuku patří mezi několik málo českých kostelů, které předpovídají smrt. O nepomuckém kostelu se šternberskou hrobkou se dochovalo
svědectví Bohuslava Balbína: když prý měl někdo z rodu zemřít, kostel se sám od sebe v noci osvětloval tajemnými ohni. Zářící
pravá strana chrámu znamenala,
že na věčnost odejde muž,
levá žena. Není jasné, zda takové pravidlo dodržuje svatá Barbora u Všekar, ale brzký konec předpovídá prý zhruba dvakrát ročně, zejména v zimě. Jen není jasné komu, protože tu žádná hrobka není a jediný náhrobní kámen, zasazený v podlaze před někdejším oltářem, kryje hrob místního poustevníka.
Kostel s duchy
Kostel sv. Barbory byl jedním z třinácti zchátralých chrámů, kam v letech 2012–2015 umístili své sochy a umělecké instalace
studenti Fakulty designu a umění Západočeské univerzity v
Plzni. Některá díla byla jen dočasná, jiná však zůstala. Nejznámějším počinem se stal zástup
sádrových přízraků v
kostele sv. Jiří v Lukové na
Manětínsku. Zapomenutý kostel v maličké vsi rozzářily nehybné bílé postavy bez tváře, mlčky sedící v lavicích. Bakalářská práce
Jakuba Hadravy v podobě
dvaatřiceti „duchů“ symbolizuje nejenom sudetské Němce, kteří v Lukové dřív žili a pro něž byla víra nedílnou součástí jejich existence, ale také pomíjivost a zároveň i věčnost života.
Křížová cesta u sv. Blažeje
Ruinu kostela sv. Blažeje objevíte jižně od
Toužimi u Branišova, na břehu Blažejského rybníka. Jeho okolím procházejí dvě naučné stezky, jedna vás dovede na vrcholek nedalekého
Branišovského vrchu s torzem observatoře, kterou tu na přelomu 18. a 19. století nechal vystavět kněz, astronom a kartograf Alois Martin David. Kolem kostela vytvořil v roce 2012
Vojtěch Soukup křížovou cestu, kterou tvoří
dvanáct hrubě opracovaných ohromných kamenů. Symbolizují zastavení na křížové cestě a tři kameny jsou spadlé, neboť i Kristus třikrát upadl pod křížem. Zároveň ale může představovat kruh keltských dolmenů, které si tady podávají ruku s křesťanstvím.
Kapka v Loretě
Lesní kaple sv. Jana Nepomuckého je zvláštní a trochu tajemné místo. Po blízké silnici jezdí lidé z
Klatov na prohlídku
galerie na hradě Klenová, ale o barokní kapli, která ještě před druhou světovou válkou sloužila jako rozhledna, ví jen málokdo. Neúplné obvodové zdi doplnila v roce 2013 v rámci projektu Ohrožené kostely svým výtvarným dílem studentka sochařství
Kristýna Kužvartová. Název
Kapka vysvětluje jednoduše: stačí jen jediná kapka, která lehce poruší běh času a zmrazí okamžik dopadu. Ve středu chrámové lodi proniká tato kapka hluboko pod hladinu-podlahu, čeří ji a vlní. Zvlněná cihelná podlaha zároveň obrací oči návštěvníků vzhůru k neexistující klenbě a k otázce „odkud?“.
Hodinový strojek
Mezi ohrožené kostely patří rovněž
kostel sv. Václava v Hoře Svatého Václava na
Domažlicku. Obtáčejí ho terasy z kamene a hlíny, připomínající pohyb ozubených kol v hodinovém strojku. Jejich autora
Jakuba Oravu inspirovaly myšlenky Aristotela a sv. Augustina, kteří se ve svých spisech zaobírali úvahami o čase.
Další zajímavé zastavení najdete v
Srbicích, kde na návrší nad obcí v mírné prohlubni, která tu zbyla po těžbě kamene, stojí sedmimetrový žulový monolit, okolní areál má navíc půdorys lodi. Místo k rozjímání je dílem
vedoucího sochařského ateliéru Jiřího Beránka.