Kostel sv. Jakuba Většího vítá v Nepomuku každého, kdo přijíždí od Plzně. Nachází se na kraji města za Špitálským rybníkem na ostrohu uzavírajícím ze západu Přesanické náměstí. Na první pohled určitě zaujme gotická válcová bašta se střílnami s malovanou rustikou – pozůstatek chrámového opevnění.
Kostel sv. Jakuba na Přesanickém náměstí je nejstarší kamenná stavba v okolí. Byl postaven ve 12. století, a v gotickém stylu byl přestavěn v letech 1290 až 1295. Stával
ve středu bývalých Přesanic na vyvýšeném místě a
fungoval i jako pevnost. Za jeho důkladným opevněním nacházeli přesaničtí útulek v dobách zlých.
Páni ze Šternberka založili pod kryptou rodinnou hrobku. V presbytáři se zachoval mohutný
pomník z červeného mramoru. Rozměry chrámové síně jsou 18 na 16,33 m a síň je rozdělena na tři lodě. Zchátralá zvonice nad sakristií byla kolem roku 1780 snesena a nahrazena dnešní
barokní věží, nezvykle postavenou před presbytář. Z původní kaple se zachoval malý portál na jižní straně. Zde byl kolem
roku 1340 pokřtěn sv. Jan Nepomucký. Kaple byla později přestavěna rozšířena v gotickém slohu cisterciáky z kláštera na úpatí
Zelené Hory. Za Žižkova vpádu roku 1420 byl zničen cisterciácký klášter, kostel však zůstal ušetřen.
Během doby utrpěl četnými požáry, v době reformace byl vnitřek kostela vyrabován Ondřejem ze Šternberku.
V interiéru, který zaujme strohými těžkými
tvary burgundské gotiky, se kromě terakotových tvarovek, tvořících žebra klenby a ostění oken, renesančních nástěnných a stropních maleb dochoval také
mramorový náhrobek Ladislava ze Šternberka z roku 1566. Další náhrobníky z 16. až 18. století, původně umístěné v podlaze kostela, se nyní nacházejí po obvodu ohradní zdi, na jejíž severní straně se nalézá v novodobé výklenkové kapličce také
socha Madony z roku 1688, původně stojící před Zelenohorskou poštou. Většina vnitřního zařízení kostela je pseudogotické. Obraz hlavního oltáře zobrazuje
sv. Jakuba Většího, kterak žehná Nepomuku a Zelené Hoře.
Dle pověsti se
okna kostela sama od sebe rozsvítí tajemným světlem vždy, když má zemřít příslušník rodu Šternberků. Rozsvítí-li se pravá strana chrámu odejde na věčnost muž, rozsvítí-li se levá tak žena.