První zastávkou na dnešní procházce s osobností je
myslivna ve Skřivanech u
Nového Bydžova. Tam se
Václav Vojtěch v roce 1901 narodil v rodině místního lesníka Františka a jeho ženy Rosy. Nedaleko silnice kousek od hájovny roste více než 400 let starý
Vojtěchův dub. Strom, který se v roce 2006 umístil na třetím místě v
anketě Strom roku, má jméno právě podle budoucího polárníka, který v okolních lesích prožil část dětství.
Václav Vojtěch musel dobře znát i cestu, která z lesů vede ke
skřivanskému novogotickému zámku a pak pokračuje podél
Mlýnské Cidliny do
Sloupna. Tam si můžete prohlédnout barokní a v létě přístupný
zámek Sloupno a pokračovat do
Nového Bydžova.
Procházka Novým Bydžovem
Na okraji
Nového Bydžova mineme
Muzeum hraček Stuchlíkovi (které ve Vojtěchových časech samozřejmě neexistovalo, ovšem pro vás je to zajímavý tip k návštěvě), a pokračujeme kolem barokního
kostela sv. Trojice k
bývalé židovské čtvrti. Tu malý Václav poznal rovněž jako bývalou: právě v roce jeho narození zničil většinu domků a uliček velký požár. Roku 1947, kde se ze
synagogy po přestavbě stala modlitebna Československé církve evangelické, se ale už nedožil…
Pokračujme ve stopách mladého studenta na
Masarykovo náměstí, kde si prohlédneme krásnou
novogotickou radnici, a
Komenského ulicí projdeme kolem
kostela sv. Vavřince k místnímu
gymnáziu, kde Václav Vojtěch složil roku 1919 maturitu. Stojí za zmínku, že novobydžovské reálné gymnázium, založené ve školním roce 1873/1874, bylo jednou z první vzdělávacích institucí svého druhu v Českém království.
Kdo má chuť, ten se ještě může vypravit na prohlídku
starého židovského hřbitova, a poslední zastávkou naší cesty je
Městské muzeum. Exponáty připomínající
Václava Vojtěcha coby
prvního Čecha v Antarktidě jsou vystaveny v
expozici dějin 20. století.
První Čech v Antarktidě
Touhu po dobrodružství ve Vojtěchovi podnítil už při studiích na gymnáziu jeho profesor zeměpisu, nadšený turista a sportovec. Z
Nového Bydžova tak Vojtěch odešel do
Prahy, kde na
Karlově univerzitě studoval zeměpis a historii. Na studia si musel přivydělávat, a jedna ze služebních cest jej v jednadvaceti letech zavedla do Paříže. Později napsal, že tam poprvé
„…vdechl z plných plic vůni ciziny a nedalekého moře. Ten kdo chce, cítí slanou vodu na každém kroku podél Seiny. Stačí mít trochu fantazie a přečíst pár cestopisů, aby se touha po toulkách probudila plnou silou...“
Touhu v něm povzbudil také film o závodu o dobytí jižního pólu mezi Norem
Roaldem Amundsenem a Britem
Robertem Scottem. Než si ale splnil svůj sen o dobrodružství, obhájil v
Praze doktorát z historie, absolvoval vojenskou službu, oženil se a s manželkou Boženou se jim roku 1926 narodil syn. Své služby nabídl norskému průzkumníkovi
Fridtjofu Nansenovi, který jej odmítl, a nakonec se po sérii náhod připojil k
výpravě do Antarktidy, vedené americkým admirálem
Richardem Byrdem. Vojtěchovi bylo sedmadvacet, a přestože se expedice účastnil jen jako topič na zásobovací lodi a později číšník,
27. ledna 1929 se mu splnil jeho životní sen. Ten den vystoupil na pobřežní led ve Velrybím zálivu Rossova moře na pobřeží Antarktidy.
První přelet nad jižním pólem
Bez pomoci jiných by Vojtěch zřejmě nedokázal nic: cestu mu kromě jeho zaměstnavatele pomáhali sponzorovat prezident republiky
T. G. Masaryk, podnikatel
Tomáš Baťa a také nakladatelství
Melantrich, kam Vojtěch na oplátku ze svých cest posílal články a reportáže. Číšníkem expedice ale nezůstal dlouho: začal trénovat psí spřežení ve výcvikovém táboře v novozélandských Alpách a jako první český musher se také nakonec vrátil do Antarktidy na Byrdovu základnu Malá Amerika. Stal se přímým svědkem startu letadla, které provedlo
historicky první přelet nad jižním pólem; k tomu došlo
29. listopadu 1929.
Václav Vojtěch se rovněž účastnil triumfálního návratu Byrdovy výpravy do Spojených států, kde členy expedice čekala jízda po newyorském bulváru Broadway, osobní audience u prezidenta Herberta Hoovera i vyznamenání
Zlatou medailí Kongresu Spojených států, nejvyšším americkým civilním vyznamenáním. Vojtěch se stal jejím první českým držitelem. Když se v červenci 1930 vrátil do Československa, provázela ho pověst uznávaného polárníka – a také
pes York, první musherský pes v Čechách a věrný Vojtěchův kamarád.
Smrt polárníka
V dalších letech popsal Václav Vojtěch své zážitky nejenom v řadě článků, ale také v
knize Námořníkem, topičem a psovodem za jižním polárním kruhem. Samozřejmě se snažil, aby jeho další výprava do polárních krajů měla vědeckou náplň: společně s profesorem
Alešem Hrdličkou plánoval studovat polární klima a geologii na Aljašce. Už měl koupený lístek na loď, která měla odplout 5. srpna 1932, jenže vyplutí se o týden posunulo – a došlo k tragédii.
Během toho týdne pro něj přátelé a skauti ze
Sadské uspořádali táborák. Vojtěch ještě s jedním kamarádem nasedli do kanoe a vypluli na
Labe. Loď se převrátila a Václav Vojtěch už nevyplaval, našli ho až druhý den ráno. Muž, který procestoval celý svět a fascinovala ho slaná voda, nakonec utonul v obyčejné sladké vodě.
Při pohřbu v pražském krematoriu jeho rakev zakrývala modrá vlajka Byrdovy expedice se žlutým pásem a nápisem
Byrd Antartic Expedition.
Kousky z Vojtěchovy polární výstroje, vlajka, portréty, dopisy a fotografie z jeho expedicí jsou k vidění v
Městském muzeu v
Novém Bydžově. Myslivna v rodných Skřivanech se opravuje, po dokončení rekonstrukce bude na budově umístěna
pamětní deska.
Památku prvního Čecha v Antarktidě připomíná také
Ledová jízda – memoriál Dr. Václava Vojtěcha, každoroční závod psích spřežení v
Krkonoších.