Stezka spisovatelů patří k oblíbeným vycházkovým okruhům v Mariánských Lázních. Tvoří ji 11 informačních tabulí se jmény slavných spisovatelů, kteří město navštívili. Navíc je doplněna literárním kvízem a účastník obdrží po jeho vyřešení ocenění.
V roce 2021 tomu bylo přesně 130 let od doby, kdy Mariánky navštívil americký spisovatel
Mark Twain. Do
města dorazil se svou ženou Olivií a dcerami 16. srpna 1891 a odpočíval zde až do konce měsíce. Je známo, že autor nezapomenutelného Toma Sawyera pobýval v hotelu
Anglický dvůr. Podrobnosti o životě lázní pak popsal v povídce
Rakouská továrna na zdraví. Spisovatel s jemným humorem, srozumitelným i našim současníkům, popisuje předepsané postupy, dietní výživu, přísný denní režim, deštivé počasí i otravné rekreanty.
Stezka zmiňuje i
Johanna Josefa Nehra, českého klášterního lékaře a zakladatele
Mariánských Lázní jako lázeňského města, nebo zajímavé dílo od Karla Josepha Heidlera Edlera von Heilborna, který studoval nejen prameny, ale také slatinu, plyn a možnosti jejich užití.
Enoch Heinrich Kish byl balneolog, gynekolog a vysokoškolský pedagog, který pocházel z významné pražské německo-židovské rodiny. V
Mariánských Lázních pracoval od roku 1863 a bezvadně popsal
vliv zdejších pramenů na srdce a cévy.
Šolom Alejchem a Marienbad
Šolom Alejchem pobýval v
Mariánských Lázních v roce 1908. Napsal humoristický román
Marienbad, který ukazuje l
ázeňský život počátkem 19. století. Román se skládá z 36 dopisů, 14 milostných psaníček a 46 telegramů. Jedna z kapitol se věnuje anglickému
králi Edwardovi a jeho zálibě v pojídání židovských jídel: „Podle Ester se Mariánské Lázně za ty roky ani za mák nezměnily. Podle mého názoru ale židovské Mariánské Lázně od smrti anglického krále Edwarda poněkud upadly. Pamatuji se, když jsem byl před několika lety v Mariánských Lázních, co se tady dělo kolem Edwarda, který si pochutnával na tradičním židovském jídle
gefilte fiš v největší židovské restauraci. Nejen majitel restaurace, tlustý, uhlazený Němec s nosem jako okurka, ale každý host, každý žid byl hrdý na to, že jí tam, kde jedl anglický král. Byli židé, kteří se svým manželkám chlubili, že jedli u stejného stolu, a dokonce ze stejného talíře jako anglický král, známý židofil... Teď už to v Mariánských Lázních není ono. Dalo by se říct, že pro mariánskolázeňské židy zemřel Edward, buď mu království nebeské, v mnohem větší míře než pro zbytek světa.“
Profesor Theodor Lessing a Výstřely v Mariánských Lázních
V
Mariánských Lázních najdete také pamětní desku připomínající slavného židovského spisovatele a filozofa, který je pohřben na
místním židovském hřbitově. Profesor
Theodor Lessing uprchl do Československa před nacismem. Bohužel, dne 30. srpna 1933 se stal obětí vraždy, která našla rozuzlení až v roce 1946.
Doslova detektivní případ začíná útěkem profesora Lessinga z nacistického Německa. Filosof a pacifista židovského původu a netajil se svým zásadně odmítavým postojem k novému politickému režimu v Německu. Zpočátku bydlel v hotelu, pak se přesunul do
vily Edelweiss – Protěž. Zlému osudu však neušel ani u nás, kde na něj dva henleinovci spáchali atentát. Poté uprchli do Německa. Rudolf Zischka a Rudolf Max Eckert na profesora vystřelili přes okno vily, v níž pracoval. Na následky zranění Lessing zemřel druhého dne v mariánskolázeňské nemocnici. Na jeho hrobě v
Mariánských Lázních je nápis: "
První oběť fašismu v ČSR". Vyšetřování vraždy přerušila válka, kriminalisté se jí zhostili až v roce 1946. Potrestán byl nakonec jen jeden z vrahů, druhý mezitím zemřel. Rudolf Max Eckert byl odsouzen na 18 let za mřížemi a po třinácti z nich byl roku
1958 vyhoštěn do SRN. O vraždě byl roku 1973 natočen detektivní film Výstřely v Mariánských Lázních.
Franz Kafka a jeho pobyt
Dalším slavným spisovatelem, který zaznamenal své vzpomínky na pobyt v Mariánkách, byl
Franz Kafka, který se narodil v
pražském židovském ghettu. V červenci 1916 v Mariánských Lázních strávil tři týdny. Ubytoval se v
hotelu Balmoral-Osborne i se svou snoubenkou Felice Bauerovou. Ve městě zůstal i po jejím odjezdu a procházel se po místech, kde se společně procházeli, jedl v lokálech, kde společně jedli, seděl na „jejím“ balkóně, u „jejího“ stolu a svítil si „její“ lampou.
O
Mariánských Lázních napsal: „
Karlovy Vary jsou příjemné, ale Mariánské Lázně jsou nepopsatelně krásné. Já jsem se měl již mnohem dříve držet svého instinktu, který mi říká, že nejtlustší jsou také nejchytřejší. Neboť odtučňovat může člověk všude i bez uctívání pramenů, ale v takových lázních je možné potloukat se jen tady.“