Letovisko obklopené lesy bývalo oblíbeným místem výletů obyvatel
Brna již za první republiky. Do
Bílovic nad Svitavou chodívali pěšky od konečné tramvají z Obřan
podél řeky Svitavy, případně pokračovali dál, do lesů
Drahanské vrchoviny a
Moravského krasu. Novinář a spisovatel
Rudolf Těsnohlídek, autor půvabných příběhů o lišce Bystroušce, sem nejenom rád jezdil, ale dokonce tu i řadu let žil. Záchrana malé Lidušky o Vánocích roku 1919 dala vzniknout
tradici velkých vánočních stromů, které během adventu září na náměstích ve velkých městech a pod nimiž dodnes najdeme pokladničky na příspěvky pro opuštěné děti.
Bílovice nad Svitavou: Těsnohlídkovo náměstí a pamětní síň
Po novináři a spisovateli se jmenuje
Těsnohlídkovo náměstí v centru
Bílovic nad Svitavou. Lemují ho moderní budovy, ovšem ještě v 90. letech minulého století tu stával
dům nazývaný U Tarzanů, kde
Rudolf Těsnohlídek v letech 1914–22 bydlel. Jeho pobyt i některá díla připomíná pamětní deska na zdi Obecního úřadu a také pamětní síň v přízemí moderní
Obecní knihovny. Je tu vystavený stůl, u kterého tvořil, a jeho portrét od malíře
Františka Koudelky z roku 1922, kdy spisovateli bylo čtyřicet let. Atmosféru dokresluje dobový nábytek, několik fotografií, části rukopisu jeho prací a také několik jeho knih včetně nejstaršího vydání Lišky Bystroušky.
Do lesů za liškou Bystrouškou
Z náměstí dojdete Žižkovou ulicí k řece, přejdete most a na křižovatce s
pomníkem Stanislava Kostky Neumanna odbočíte po Palackého ulici do kopce. Za nejbližší zatáčkou stojí
Myslivna lišky Bystroušky, kam Těsnohlídek umístil děj své knížky o chytré lišce. Hudební skladatel
Leoš Janáček příběh využil jako libreto k opeře
Příhody lišky Bystroušky, s níž v roce 1965 slavnostně zahájilo svůj provoz
Janáčkovo divadlo v
Brně.
O pár desítek metrů dál už najdete na zeleně značené turistické stezce odbočku po žluté značce k
Liduščinu památníku. Právě v těch místech našel Těsnohlídek společně s přáteli, malířem
Františkem Koudelkou a úředníkem
Josefem Tesařem, v zasněžených lesích malou opuštěnou holčičku.
Bylo to dva dny před Štědrým dnem v roce 1919. Už kousek za myslivnou zaslechli tři muži zvláštní kňourání, jako od zraněného zvířete. Když šli za zvukem, našli opuštěnou holčičku ležet schoulenou
„na rozvinuté peřince, v odkopané košilce a tenkém kabátku, pěstičky přimknuty k očím,“ jak tehdy napsal pan redaktor Těsnohlídek. Tím výlet skončil: tři přátelé holčičku zabalili do všeho, co měli po ruce, a spěchali zpět do města.
Tradice vánočních stromů a sbírek na opuštěné děti
Možná právě proto, že v té době měl Těsnohlídek rozepsané povídání o lišce Bystroušce, vybral jí za domov zdejší
myslivnu. Jako správný soudničkář ale také dál sledoval Liduščin příběh. O necelý rok později byl dokonce přímým účastníkem soudního přelíčení s šestadvacetiletou
Marií Kosourovou z Prštic, služkou a Liduščinou matkou, která nemanželskou dceru odložila ze zoufalství kvůli existenční nouzi. Byla odsouzena k pěti měsícům těžkého žaláře. Holčičky se ujali bezdětní manželé Polákovi z Brna a dožila se 79 let.
Informační panel u lesního jezírka a
památník v místě, kde rostl první velký vánoční strom, nás upozorní na zajímavou tradici, kterou Těsnohlídek založil. Říká se, že ho inspirovala návštěva dánské Kodaně, kde pod ozdobeným vánočním stromem na náměstí pořádali sbírku na chudé děti. Skandinávský zvyk se mu podařilo přenést do Československa, a tak se v roce 1924 v
Brně na
náměstí Svobody rozsvítil
první vánoční Strom republiky. Přišla se na něj podívat i šestiletá Liduška s adoptivními rodiči. Ze sbírek na opuštěné děti se v Brně podařilo vybudovat
Dětský domov Dagmar. Funguje dodnes a patří mezi nejstarší dětské domovy u nás.
První vánoční strom se v roce 1999 dočkal pamětní desky, ale hlavně založil
tradici veřejných vánočních stromů. Na
náměstí Svobody v
Brně dodnes stává vánoční strom dovezený z bílovického polesí a pod ním bývá samozřejmě kasička Českého červeného kříže.
Těsnohlídkovo údolí a rozhledna U Lidušky
Z
rozcestí Za Boudou se buď vydáte kratší trasou po žluté značce k
rozhledně U Lidušky, anebo si vyberete delší trasu bez rozhledny. V takovém případě budete pokračovat po zelené značce dál do lesů. V okolí objevíte řadu studánek, pomníků a památníků významných lesníků a umělců. Místu se říká
Lesnický Slavín, oficiálně ale jde o
Školní lesní podnik Masarykův les, který patří
Mendelově zemědělské a lesnické univerzitě v Brně. Hezkých míst k zastavení tu najdete opravdu hodně: tři lesní arboreta, padesát studánek, šedesát okrasných palouků a devadesát památníků.
K nám patří i pomník
Josefa Ressela (1793–1857), vynálezce lodního šroubu a lesníka, který se podílel na zalesňování jižních krasových území Rakouska-Uherska v dnešním Slovinsku a Chorvatsku.
Od pomníku se nebudete vracet na
rozcestí Za Boudou, ale po žluté značce se vydáme podél potoka z kopce
Těsnohlídkovým údolím. Pod kopcem se zbytky
Obřanského hradu objevíte ještě malý
pomník Rudolfa Těsnohlídka a záhy dojdete na začátek údolí u
řeky Svitavy.
Do
Bílovic se vrátíte buď po cyklostezce, anebo přejdete přes lávku a půjdete po druhém břehu, proti proudu řeky po červeně značené cestě až k bílovickému nádraží.
Cesta od rozhledny do Bílovic
Pokud zvolíte cestu k rozhledně, z rozcestí Za Boudou vás k ní dovede žlutě značená trasa. Pohodlně sem dojedete s kočárkem nebo na kole po zpevněné cestě, jen musíte počítat s tím, že je to do kopce.
Rozhledna U Lidušky vznikla v roce 2021, měří 29 metrů, je otevřená celoročně a vstup na ni je bezplatný. Jména na některých schodech připomínají dárce, kteří na stavbu vyhlídkové věže přispěli. Z horní vyhlídkové plošiny se před vámi jako na dlani otevře výhled nejenom na
Bílovice, ale i na
Brno nebo na
vysílač Hády.
Od rozhledny se dál můžete vydat buď po zelené značce strmě klesající pěšinkou do
Těsnohlídkova údolí a napojit se na trasu u
řeky Svitavy, anebo se nechat vést žlutou značkou po zpevněné cestě. Ta se mírnou smyčkou vrací do míst, kde to už znáte: k jezírku u
Liduščina památníku. Od něj se pak kolem
Myslivny lišky Bystroušky vrátíte zpět do
Bílovic nad Svitavou.