Když v první polovině 19. století jeden ze zakladatelů Národního muzea v Praze, mecenáš a sběratel hrabě Kašpar Šternberk zvažoval možnost stavby koněspřežky z Prahy údolím Berounky do Plzně, přizval si k posouzení celého projektu francouzského inženýra Joachima Barranda. Železnice nakonec kvůli nedostatku financí nevznikla, zato v okolí Týřovic a Skryjí Barrande narazil na pozoruhodné zkaměněliny mořských živočichů z doby před 600 miliony lety, které daly jeho vědeckému bádání nový směr. Jejich průzkumem se zabýval až do konce života.
Na cestách za trilobity
Barrande byl absolvent pařížské polytechniky, inženýr zeměměřičství a vychovatel prince Jindřicha z Chambordu, vnuka krále Karla X. Když v roce 1830 panovníka svrhla červencová revoluce, společně s rodinou Bourbonů musel emigrovat i královský vychovatel. Zamířili nejprve do Anglie a Skotska, posléze pak přijali nabídku císaře Ferdinanda Dobrotivého a usadili se v Čechách.
Barrande se záhy zařadil do vzdělaných kruhů české společnosti a také se nakrátko vrátil k původní profesi, když měl posoudit projekt již zmíněné koněspřežky – a právě tam, v okolí Berounky, narazil na půl miliardy let staré zkamenělé zbytky trilobitů. Obyvatele dávných pramoří znal ze Skotska i z Francie, ale v okolí Skryjí a Týřova objevil opravdu výjimečné naleziště. Nicméně stojí za zmínku, že trilobitům věnoval Barrande pouze první díl své dvaadvacetisvazkové práce Systeme silurien du centre de la Bohéme, Silurský systém středních Čech. Toto dílo mělo šest tisíc stran, zahrnovalo 1 160 obrazových tabulí a popisovalo 3 557 většinou do té doby naprosto neznámých živočišných druhů. Není divu, že se údajně jedná o dosud největší vědeckou studii sepsanou jedním člověkem.
Barrande v Čechách
Barrande byl v Čechách spokojený; spisovatel Jan Neruda, jehož maminka pracovala pro Barranda jako hospodyně, na něj vzpomíná jako na "uhlazeného kavalíra, pečlivě oblečeného v šat nezvyklého střihu, vlídného a laskavého". Dodává, že k českému národu přilnul s láskou, ale v srdci zůstal Francouzem, hrdým na svůj původ a národ. Jisté je, že se Barrande naučil poměrně dobře česky, četl české noviny, bez problémů se domluvil s dělníky, kteří pro něj pracovali a mnohé zkameněliny nazval půvabnými českými zdrobnělinami nebo vlasteneckými jmény. Díky němu existují živočišné druhy Synek, Pantata, Maminka, Babinka, Tetinka či Vlasta.
V poslední vůli Barrande odkázal své sbírky a knihovnu spolu s 10 000 zlatými a četnými 
poznámkami Národnímu muzeu. Češi mu to nikdy nezapomněli. Pouhý rok po badatelově smrti po něm byly pojmenovány Barrandovské skály, označené navíc mohutnou modro-zlatou pamětní deskou, v Praze rovněž najdete městskou část Barrandov a Barrandovský most. Celou oblast, kde Joachim Barrande podnikal své výzkumy, dnes odborníci označují jako Barrandien, součástí Muzea Českého krasu v Berouně je Geopark Barrandien s ukázkami typických barrandienských hornin.
V budově staré školy ve Skryjích můžete navštívit Památník Joachima Barranda s řadou paleontologických nálezů a zkamenělin; k vidění jsou i modely prvohorních živočichů a přístroje, které badatel používal. Při své cestě neopomeňte navštívit také půvabná Skryjská jezírka nebo nedobytný hrad Týřov.