Velkomoravská říše představovala na přelomu 9. a 10. století evropskou velmoc, která oslnila tehdejší svět leskem bohatství,
moci a pozoruhodného kulturního rozkvětu. Po necelé stovce let své existence sice nenávratně zhasla, ovšem zanechala českým zemím nedocenitelný odkaz:
první křesťanské svatyně na našem území. A právě u jejich zrodu Cyril s Metodějem stáli.
Dvě poselství a dva bratři
Roku 862 velkomoravský kníže Rostislav vyslal poselstvo k byzantskému císaři; ujistil jej, že jeho poddaný lid se zřekl pohanství a drží se křesťanských zákonů, a protože chtěl vymanit své země z německého područí, zároveň Michala III. požádal, aby
na Velké Moravě zřídil biskupství. Moravané, kteří tehdy poprvé vystoupili na klikaté cesty nejvyšší evropské diplomacie, vypravili podobné poselstvo i k papežovi Mikulášovi, avšak ten nehodlal zasahovat do sféry franckého vlivu a žádost odmítl. Poselstvo do
byzantské Konstantinopole ovšem uspělo.
Legenda praví, že přibližně o rok později se
dva bratři Konstantin (který později přijal řeholní jméno Kyrillos – Cyril)
a Metoděj, učenci a mniši původem z řecké Soluně, vydali na dalekou cestu na neznámý sever. Když dorazili na Moravu, byli sice příjemně
překvapeni počtem kostelů a věřících, ale
nevázaný život Slovanů a zdejší frivolní mravy je prý zaskočily. Podobně byl zaskočen i kníže Rostislav: čekal biskupa a dostavili se pouze kněží, kteří svou misi pojali spíš jako průzkumnou výpravu.
Z lužních lesů až na vrcholky Beskyd
Metoděj s Konstantinem se nicméně rychle pustili do práce. O víře kázali nikoli vznešenou a nesrozumitelnou latinou, ale
laskavou a krásnou staroslověnštinou, které Slované rozuměli a která se o několik let později stala plnoprávnou bohoslužebnou řečí. Z řad místního obyvatelstva začali
vychovávat své příští nástupce a vytvořili písmo pro slovanský jazyk, hlaholici, do něhož poté z řečtiny přeložili řadu liturgických knih včetně bible. Zásluhou věrozvěstů se v tehdejší Velkomoravské říši rozhořely plameny
slovanského písemnictví,
vzdělanosti a kultury a zdejší lidé měli vlastní písmo a knihy dřív než většina ostatních evropských národů.
Stopy jejich působení naleznete na řadě míst, a zdaleka nejde jen o známé
poutní místo Velehrad, kde zřejmě měl první arcibiskup panonsko-moravské arcidiecéze sv. Metoděj své sídlo. Soluňští misionáři nepochybně také dobře znali
hradiště na Sadské výšině u
Starého Města či
Valy u Mikulčic, nádherné opevněné hradiště s paláci a mohutnými hradbami v meandrech řeky Moravy, kde archeologické týmy během let odhalily
základy dvanácti kostelů.
Pozoruhodným místem je také
hora svatého Klimenta, pradávné poutní místo v pohoří Chřiby. Právě tady prý stával klášter, který kníže Rostislav věnoval věrozvěstům a jejich žákům k rozjímavému životu, modlitbám i práci. A konečně jednu z nejhezčích soch dvou bratrů naleznete na vrcholku
bájné hory Radhošť, před
kaplí sv. Cyrila a Metoděje. Podle legendy první kříž na Radhošti vztyčili právě soluňští bratři, když předtím pokáceli pohanské modly.