Po stopách šlechtických rodů: příběh manželství následníka trůnu Ferdinanda d’Este a Žofie Chotkové

Dokud žil Karel Ludvík, tedy onen mladší císařův bratr a otec Františka Ferdinanda d’Este (1863–1914), bylo budoucímu následníkovi hej. Patřil k nejbohatším mužům v Evropě, cestoval kolem světa a věnoval se své největší vášni, lovu. Zlom nastal v roce 1895, kdy onemocněl tuberkulózou. Na v té době smrtelnou chorobu existovala jediná léčba: naprostý klid. Zatímco František Ferdinand odpočíval, jeho otec Karel Ludvík vykonal prosebnou pouť do Svaté země. Tam se nakazil tyfem a záhy po návratu zemřel. František Ferdinand se sice zázračně uzdravil, ale jeho život se od té chvíle ocitl pod drobnohledem: stal se z něj následník trůnu.
 

Nestrkejte nos do cizích medailonků!

Následníci si obvykle nemohou dělat, co chtějí, ale František Ferdinand nejednou císaři ukázal, že má svou hlavu a povely z vídeňského Hofburgu vesele házel za hlavu. Dokonalou ukázkou svévole, nad kterou císař až do smrti skřípal zuby, byl výběr manželky.

Žofie Chotková sice patřila k nejvyšší české aristokracii a její rodokmen sahal až do 13. století, jenže od následníka trůnu se očekávalo, že se ožení s královskou nebo knížecí dcerou, rozhodně ne s bezvýznamnou českou hraběnkou. Není divu, že ti dva svůj vztah úzkostlivě tajili. Skandál vypukl v roce 1898, kdy Žofie byla dvorní dámou arcivévodkyně Isabely. Ta si časté návštěvy následníka trůnu vysvětlovala jediným možným způsobem: František Ferdinand se chce ucházet o některou z jejích dcer!

Jednoho dne našla následníkův medailon, neodolala zvědavosti – a uvnitř našla podobenku obyčejné dvorní dámy. Na císařském dvoře vypuklo peklo: arcivévodkyně okamžitě Žofii propustila a císař pohrozil, že kdyby to ti dva náhodou mysleli vážně, vyloučí jejich děti z nároku na trůn. František Ferdinand souhlasil. Překvapený císař mu dal roční lhůtu na rozmyšlenou, ale nic se nezměnilo, i když Žofii vyhrožovali klášterem, následníkovi dokonce blázincem! Svatba se konala roku 1900 na zámku v Zákupech, nicméně jediný z císařské rodiny, kdo se oslav zúčastnil, byla Ferdinandova nevlastní matka a její dcery.
 

Od Konopiště k Sarajevu

Po mnoha letech intrik a nesnází nakonec Ferdinand s Žofií a svými třemi dětmi žili spokojeně na několika sídlech, zejména na zámku Konopiště, které se po přestavbě proměnilo v jeden z nejelegantnějších a nejmodernějších zámků tehdejší monarchie. Arcivévoda sídlo vybavil skvostným starožitným nábytkem, kolekcí italských obrazů a gotických plastik, loveckými trofejemi i zbrojnicí, která nemá v Evropě obdoby, v okolí nechal vybudovat park a okrasné zahrady.

Byť císař později trochu roztál a povýšil Žofii Chotkovou na vévodkyni, k jejímu zrovnoprávnění to nestačilo. Císařský dvůr ji okázale ignoroval, na veřejnosti nikdy nesměla sedět vedle svého manžela a nedoprovázela jej ani na zahraničních cestách. Ironií osudu první cesta, na kterou směli jet společně, byla právě osudná cesta do Sarajeva v létě roku 1914, zakončená atentátem.

Rovni si nebyli ani při vídeňském pohřbu: na Žofiině rakvi nebyly položeny insignie vévodkyně, ale jen vějíř a rukavice, tedy odznaky dvorní dámy, a stála níž než rakev manželova. Pochováni jsou v rodinné hrobce na rakouském zámku Artstetten.