Nejstarší zprávy o
rodu Chotků pocházejí ze 14. století. Mezi politicky nejvýznamnější rody říše se dostali díky
Václavu Antonínovi Chotkovi (1674–1754). Roku 1723 získali hraběcí titul, působili v nejvyšších zemských úřadech i na císařském dvoře ve Vídni a podíleli se na reformách
Marie Terezie a
Josefa II.. Za zmínku stojí také
Karel Chotek (1783–1868), kterého
František Palacký řadil mezi věrné Čechy: zasloužil se například o vybudování
koněspřežné železnice z
Českých Budějovic do Lince a výstavbu důležité
pražské ulice (dnes se na jeho počest jmenuje Chotkova), stoupající z
Klárova na
Malé Straně k
Jelenímu příkopu a kolem
Chotkových sadů k
Bílkově vile a
Hradčanům. Snímek hraběte s jeho rodinou z roku 1839 je
nejstarší českou portrétní fotografií.
Rod Chotků vybudoval několik sídel, která patří k oblíbeným výletním místům: barokní
zámek Veltrusy, obklopený rozsáhlým
zámeckým parkem s
řadou drobných staveb, empírový
zámek Kačina s dalším krásným
parkem a novorenesanční
zámek Velké Březno. Zámeček, který si pro klidně strávení penze nechal postavit hrabě
Karel Chotek v letech 1842–1845, se velikostí podobá spíš vile a z objektů, o něž pečuje
Národní památkový ústav, je údajně nejmenší a nejnovější.
Z rodiny Chotků rovněž pocházela
Žofie Chotková (1868–1914), manželka následníka trůnu
Františka Ferdinanda d´Este. Manželé byli společně zastřeleni při atentátu v Sarajevu 28. června 1914, který vedl k rozpoutání první světové války. Známá byla též
Henrietta Chotková (1863–1946), pěstitelka růží, která založila
rosarium v Dolné Krupé na Slovensku.
Majetek rodu byl zabaven po druhé světové válce na základě Benešových dekretů, poslední hrabě z Chotkova,
Karl Maria Chotek (1887–1970), zemřel v Bavorsku.