Schválně, na kterou si vzpomenete vy?
Chytly mu vousy! – Nejsem kluku pitomá! – Setapouch! Sobý hnusec! –
Dávejte jí dvě polévkové lžíce koňaku za minutu a připravte ostatní šetrně na to, že asi tak za hodinu bude opilá. –
Kancelář pro uvádění románových příběhů na pravou míru – anebo že
…v místnosti pro služebnictvo se vědělo naprosto přesně, jak strašidlo vypadá, proč straší, v kolik hodin se objevuje a v kolik mizí?
Podobně jako další perly české literatury má
Saturnin vedle zarytých příznivců i podobně zaryté odpůrce. Ti by ve vlastním zájmu v četbě pokračovat neměli, protože tenhle článek je pro ty první:
milovníky Saturnina,
Prahy, t
ety Kateřiny,
Milouše,
letních bytů i tenisu, kdy hráči „servírují jako babička“.
Prahou se Saturninem
Dokonalou obrazovou podobu románu vtiskla
zdařilá filmová adaptace režiséra Jiřího Věrčáka, který ctí natáčení v reálných interiérech i prostředí. Se Saturninem proto můžete navštívit nejenom
prvorepublikové tenisové kurty ve Slunné ulici ve Střešovicích, které se od dvacátých let příliš nezměnily, ale i elegantní
kavárnu Slavia u
Národního divadla.
Po nábřeží se pak můžete vypravit k
Valdštejnské zahradě: tam Saturnin
„…překvapenou zaměstnavatelku hodil do nádrže vodotrysku…“, a pak přes
Kampu a po
smíchovské náplavce zamířit na
Dětský ostrov. Právě tam u
mostu Legií filmaři zakotvili speciálně pro natáčení postavený
hausbót jménem Kléo. Ano, ten, na kterém Saturnin postavil cvičnou tenisovou stěnu i boční zábrany tak důmyslně, že jen velmi málo míčů padalo do
Vltavy.
Teorie doktora Vlacha
Hned v první kapitole čeká čtenáře seznámení s
koblihovou teorií doktora Vlacha. Připomeňme si ji:
Ačkoliv nemám rád všechna ta přirovnání a podobenství, kterými doktor Vlach proplétá své temperamentní řeči, uznávám, že na tom názorném příkladu s kavárnou, člověkem a mísou koblih něco je. Lze na něm aspoň přibližně ukázat, jakým člověkem je Saturnin.
Doktor Vlach si totiž rozdělil lidi podle toho, jak se chovají v poloprázdné kavárně, mají-li před sebou mísu koblih. Představte si luxusní kavárnu za nedělního odpoledne. Venku je krásný den a hostů v kavárně je málo. Už jste se nasnídali, přečetli jste všechny noviny a teď jste se pohodlně opřeli v měkkém boxu a zamyšleně se díváte na mísu koblih. Nuda se pomalu rozlézá do všech koutů kavárny.
A tu se tedy má ukázat, do které skupiny lidí podle teorie doktora Vlacha patříte. Jste-li prý člověkem bez fantazie, bez touhy po dynamice a bez smyslu pro humor, budete se na ty koblihy dívat tupě a bezmyšlenkovitě třeba až do poledne a pak se zvednete a půjdete k obědu.
Zatímco příslušníci druhé skupiny se při pohledu na koblihy baví představou, co by se dělo, kdyby někdo zčistajasna a bez výstrahy začal ostatní návštěvníky kavárny tím pečivem bombardovat (a doktor Vlach považuje tento druh lidí za duševně vyspělejší, což hlavní hrdina nechápe), třetí druh lidí představa koblih svištících vzduchem láká natolik, že vstanou a uskuteční ji.
Koblihy v kavárně Imperial
Zdeněk Jirotka sice v knížce jméno kavárny neuvedl, o místo děje se ale před časem přihlásila
kavárna hotelu Art Deco Imperial, legendární podnik s tradicí od roku 1914 v ulici Na Poříčí. Po rekonstrukci před více než deseti lety se tu šéfkuchařem a restauratérem stal
Zdeněk Pohlreich. Jeho záměr byl jasný: žádná běžná hotelová restaurace, kam nikdo nechodí, ale podnik, který bude pro každého, kde si dáte jak snídani a ranní kávu, tak odpolední dort.
Kavárna ne úplně levná, ale také ne bláznivě drahá.
Art deco styl s unikátními keramickými dekoracemi je sice dokonalý, ale koblihové bitvy se v
Imperialu už po rekonstrukci nekonají. Nebyla to laciná zábava; mísa včerejších koblih stála symbolických 1 943 korun, což byl rok Saturninova prvního vydání. Stávala na barovém pultu; pokud tam nebyla, návštěvníci riskovali, že se stanou nedobrovolným terčem. Podle pamětníků ke slavným
koblihovým bitvám docházelo zhruba dvakrát týdně.
Lev Marcus Aurelius a svatba tety Kateřiny
V
Praze najdete i další autentická místa: například lev Marcus Aurelius
„usnul unaven marnými útoky na motorový vůz elektrické trati číslo 12“ na
křižovatce ulic U Zvonařky, U Zvoničky a Záhřebské na Vinohradech, a
venkovskou nemocnici si zahrála půvabná secesní budova bývalého kojeneckého ústavu v Krči.
Scény z
dědečkovy prvorepublikové vily, kde všichni knižní hrdinové tráví společnou dovolenou, se natáčely v
Hýskově u
Berouna, výprava ke srubu doktora Vlacha s nedobrovolnou koupelí (
…klíč od srubu je v tůni, váš Korejs…) pak procházela kolem
Bubovických vodopádů u
Srbska. Nejdál se filmový štáb musel vypravit pro scény se strženým mostem: ten vzala voda z
nádrže Horka mezi
Karlovými Vary a
Chebem.
Román i film začínají nad mísou koblih v pražské kavárně a do
Prahy se čtenáři i diváci vrací i v samém závěru. Natáčelo se sice jinde, ale my náš výlet nemůžeme zakončit jinde než na
náměstí Míru:
…jsem si vědom toho, že každé pořádné vypravování má končit svatbou, a jsem rád, že nemusím své čtenáře v tomto důležitém bodu zklamat, píše Jirotka.
Za krátký čas poté se v kostele svaté Ludmily na Vinohradech teta Kateřina znovu bohatě provdala.
Pětkrát o Saurninovi a Jirotkovi
Ačkoli je Saturnin román bytostně spojený s Prahou, spisovatel a novinář Zdeněk Jirotka se narodil 7. ledna 1911 v Ostravě. Po studiích v rodném městě a v Hradci Králové vstoupil do československé armády a do roku 1940 sloužil jako důstojník pěchoty v Košicích, Banské Bystrici, Olomouci, Brně a Vyškově. Pak změnil profesi: za druhé světové války nastoupil do Lidových novin, po válce byl redaktorem v rozhlasu a v Dikobrazu. Zemřel v dubnu 2003 v Praze.- Román Saturnin Jirotka psal během německé okupace a vydal ho v roce heydrichiády. Psal údajně v koupelně, v jediné místnosti, kde prý měl potřebný klid, navíc protože tam nebylo okno, nepotřeboval válečné noční zatemnění kvůli leteckým náletům. Sám v žertu říkal, že možná díky práci v koupelně prý je v románu tolik vody. Jirotkovými vzory byli Jerome Klapka Jerome nebo Pelham Grenville Wodehouse.
Román Saturnin patří k nejoblíbenějším knihám u nás, v roce 2009 dokonce zvítězil v anketě České televize Kniha mého srdce.- Nebylo by fér tvrdit, že Jirotka ke autorem jediného úspěšného díla: napsal také knížku Muž se psem, parodii na detektivní román, a řadu rozhlasových her, pořadů a televizních scénářů.
- Saturnin, který pobavil už několik generací čtenářů, pokračuje. V roce 2017 vyšla knížka Saturnin se vrací, v roce 2020 Saturnin zasahuje. Napsal je Miroslav Macek a jde o vtipné a pohodové čtení. Pokud vás zajímají další příhody Milouše, tety Kateřiny, doktora Vlacha a dalších hrdinů, s chutí se pusťte do čtení.