František Xaver Dušek pocházel ze severovýchodních Čech. Byl pokřtěn 8. prosince 1731 v Chotěborkách, malé osadě západně od Jaroměře. Podobně jako v případě sochaře M. B. Brauna sehrál v jeho životě důležitou roli hrabě Špork – v tomto případě Jan Karel Špork, synovec zakladatele Kuksu.
Mladý umělec
Tak jako všichni Šporkové měl i hradbě Jan Karel rád hudbu a umělecky nadaný chlapec z vesnice na jeho panství nemohl uniknout hraběcí pozornosti. Díky tomu mohl František Xaver Dušek studovat na jezuitském gymnáziu v Hradci Králové, na škole, která dala dobré základy několika ganaracím českých skladatelů a hudebníků. Studia nakonec nedokončil vinou úrazu; podrobnosti nejsou známy, ví se jen, že Dušek od té doby kulhal a měl nepřehlédnutelný hrb.
Na vojnu ho nechtěli, a tak studoval skladatelskou školu v Praze u F. V. Habermanna, vychvalovaného jako "český Händel", a poté kompozici a hru na cemballo ve Vídni. Po studích pak jako první v Čechách zvolil nejistou kariéru svobodného umělce, pedagoga a skladatele na volné noze. Bydlel v Celetné ulici na Starém Městě, v domě U Černého slunce, a mezi jeho klientelu patřila církev, pražská šlechta i měšťanské rodiny. Zpěvu a hře na klavír učil i jistou Josefinu Hambacherovou – a právě s tou se v říjnu 1776 oženil.
Bertramka a Mozart
Jaké bylo manželství, v němž se sešli pětačtyřicetiletý, tělesně postižený starý mládenec a dvaadvacetiletá krasavice? Podle všeho zřejmě docela spokojené a šťastné. Po sedmi letech manželství společně koupili bývalou hospodářskou a viniční usedlost na severním svahu Černého vrchu v Košířích, které se podle jednoho z někdejších majitelů, pána z Bertramu, říkalo Bertramka. Dům nechali přestavět v tehdy módním klasicistním stylu, v zahradě zřídili pavilonek a několik romantických zákoutí s lavičkami, skrytými v kvetoucích keřích, salu terrenu dali vyzdobit novými malbami.
Na Bertamce Dušek vyučoval své žáky a společně s manželkou v létě a na podzim každý týden pořádali hudební akademie, při nichž pozvaným hostům předváděli své umění. Jednou z nejslavnějších návštěv byl hudební skladatel Wolfgang Amadeus Mozart, který na Bertramce dokončil operu Don Giovanni a pro Josefinu Duškovou tu napsal slavnou árii Bella mia fiamma, addio. Opera Don Giovanni dodnes patří k nejhranějším Mozartovým dílům; v pražském Stavovském divadle měla premiéru v říjnu 1787.
Requiem za Mozarta
Podobně jako František Xaver ani jeho žena Josefína nikdy nevstoupila do stálého angažmá. Proslavila se zejména jako koncertní a chrámová zpěvačka, ba dokonce se jí podle slavné italské kolegyně říkalo "česká Gabrieliová". Samozřejmě nesměla chybět mezi sto dvaceti zpěváky a hudebníky dnešního Stavovského divadla, kteří roku 1791 po Mozartově smrti uspořádali v chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně smuteční slavnost, při níž zaznělo Rosettiho Requiem.
Když František Xaver Dušek v únoru 1799 zemřel, Nové pražské noviny jej vychválily jako muže, "…který zlepšil vkus v hudbě, zvláště v klavírní hře a který první v Praze zaváděl a učil správnému prstokladu, jemnosti a výrazu v přednesu. Proto bylo jeho vyučování velmi hledané a on vychoval velké množství žáků, jejichž jména sama nyní rozmnožují slávu naší vlasti". Josefina jej následovala až po dvaceti pěti letech; společně jsou pochováni na starém Malostranském hřbitově na Smíchově.