Roubená stavba ve stylu lidového baroka, dokončená roku 1754, má netypický půdorys řeckého kříže a složitou konstrukci obvodových stěn s celkem 24 úhly.
Velké Karlovice leží v podhůří Javorníků a Beskyd. Svou rozlohou 82 km² se řadí mezi největší obce České republiky. Obec byla založena v roce 1714 Karlem Jindřichem ze Žerotína. V roce 1762 získaly Velké Karlovice svou pečeť. Z této doby se zachovalo několik stavebně kulturních památek, jimž vévodí karlovský kostel z roku 1754, postavený ve stylu pozdního baroka, fojtství z roku 1793, kupecký dům sloužící jako Karlovské muzeum, které tisícům návštěvníků přibližuje obraz života lidí v tomto rázovitém koutu Valašska. Jedná se o skutečně monumentální barokní stavbu, která si velice mistrně podrobila jako materiál dřevo. Kostel je zasvěcen Panně Marii Sněžné.
Římskokatolický kostel má půdorys kříže, stavba je sroubena ze dřeva, a proto byla ramena kříže zakončena diagonálně. Ve stavbě je 24 úhlů. Celá linie střech je vedena v jedné přímce. Nad středem kostela je barokní věžička se dvěma zvony. Původně to byly: větší s nápisem – "K poctě Boží a svatých jeho" a měl reliéf Blahoslavené Panny Marie sedící s Ježíškem na klíně a na protější straně s obrazem archanděla Michaela.
Menší zvon měl nápis – "Ke cti Blahoslavené Panny Marie a svaté Barbory" s reliéfem stojící Panny Marie s Ježíškem v náručí a z druhé strany vypouklý obraz sv. Barbory, panny mučednice. Nyní je menší zvon sv. Jiří, větší Bl. Panny Marie, Pomocnice křestanů.
Z historie kostela
Duchovní správa zde byla upravena v roce 1755, kdy byl jmenován kaplan, podřízený kostelu v Rožnově, v roce 1784 již samostatný a v roce 1843 povýšen za faráře. První mše svatá obětována v novém chrámu se konala 15. srpna 1754, poté byl 21. srpna kostel slavnostně požehnán meziříčským děkanem. Tento den se také slavila první pouť, a to až do roku 1811, poté byla přeložena na neděli, která připadne po 5. srpnu, což se tak děje dodnes. Interiéry kostela byly původně bez nátěru, jak stěny, tak lavice. Před rokem 1900 byl celý vymalován bílou olejovou barvou.
V roce 1928 nátěr upraven tak, jak jej známe nyní. Původní oltář byl v roce 1894 nahrazen nynějším (jak asi vypadal starý barokní, je vidno na stěně vedle bočního oltáře svatého Jana Nepomuckého). Podlaha byla původně dřevěná (fošny), potom z velkých kamenů (břil), od roku 1948 nynější dlažba. V roce 1946 bylo instalováno elektrické osvětlení i do lustrů, které roku 1892 daroval Žid, majitel skláren, Salomon Reich.