Čísi svět a Za zrcadlem

Vystavované fotografie jsou zlomkem z rozsáhlého souboru, na kterém fotografka začala pracovat již na sklonku roku 2013 při své cestě po Indii. Inspirací pro ni byla kniha spisovatelky Edy Kriseové Čísi svět, od níž se jí dostalo laskavého svolení použít tohoto názvu i pro fotografický soubor.

Přes první dojem, kdy se divákovi může zdát, že portrétovaní hráli spolu s předem připraveným pozadím pro autorku divadlo, je skutečností, že vše je opravdovou nepřibarvenou indickou realitou. Lidé na fotografiích byli v dané chvíli, většinou v podvečer, na daném místě a jejich postoj, oděv, výraz či gesta autorka nijak neovlivňovala. Fotografie tak balancují na pomezí portrétu a subjektivního dokumentu. Ostatně k dokumentu má autorka blízko již od samého počátku své fotografické tvorby a to nejen na svých cestách po světě.
Dojem zdánlivé nesounáležitosti s okolním prostředím působí silně provokujícím dojmem. Evropan tak může v obrazech číst surrealistickou nadsázku, která je však daná pouze kulturními rozdíly a našimi často mylnými představami o daleké zemi.  Soubor je možné pak chápat jako varování před unáhlenými soudy, předsudky i jistou západní povýšeností, která je v souvislosti se zeměmi třetího světa pro nás, "bílé", charakteristická.
Kamila Berndorffová cestuje po Indii každou zimu již od roku 1998. Bez nadsázky se dá říci, že tento kraj se jí stal druhým domovem. V její tvorbě se promítá nejen výborná znalost místní kultury, ale také pokora a empatie, se kterou přistupuje k objevování této podivuhodné země.

Za zrcadlem
Přítomná výstava volně navazující na cyklus Čísi svět není obvyklou turistickou nebo reportážní cestovatelskou fotografíí. Díky mnohaletým opakovaným pobytům v Indii a dalších asijských státech autorka již ve svých fotografiích nedokumentuje realitu, ale pomocí specifických fotografických postupů proniká do tisícileté kulturní a duchovní tradice v jejích všednodenních projevech, patrných zejména na periferiích měst a ve venkovském prostředí. Podvědomě tak postihuje střet tradičních zvyků, které jsou osou života mnoha východoasijských kultur a celosvětového technologického pokroku, klimatických změn a vlivů západní kultury, jehož výsledkem jsou zcela bizarní situace. Výborné výtvarné zpracování, zjevná absurdita zobrazovaného a prostor pro domýšlení dějů diváka fotografií uhrane i pobaví natolik, že často zapochybuje, zda sní či bdí. V ten okamžik už není důležité, kde fotografie vznikly, ale pro zvědavce doplňujeme, že jádro výstavy bylo pořízeno při letošních cestách po Bangladéši a severovýchodní Indii.

Na rozdíl od dřívějšího souboru Čísi svět, kde fotografka údajně rozehrála pro nás, Evropany, jakési bizarní divadlo portrétovaného člověka v jeho prostředí, v souboru Za zrcadlem pracuje hlavně se situací a prostorem. Na scéně figurují kromě lidí a jejich produktů i zvířata, která jsou v tomto světě těsně spjata s běžnou každodenností. Našinec může číst obrazy jako absurdní až nonsensové, ale takto chápaná nadsázka je daná kulturními rozdíly a autorky vzkaz k divákovi lze tedy chápat jako varování před unáhlenými soudy, předsudky a jistou západní povýšeností.