Flaška – od demižonů k ruinám aneb 150 let největší lahvárny v monarchii

Rozsáhlá expozice stojí především na stovkách lahví rozmanitých barev, tvarů a velikostí. „Poprvé prezentujeme naši specializovanou sbírku. Je rozsahem a skladbou mezi českými muzei naprosto unikátní. Jde o část historické vzorkovny ústecké sklárny, kterou zachránili naši předchůdci před zničením kolem roku 1970 a její poslední pozůstatky jsme z areálu vytáhli z vrstvy prachu a holubího trusu ještě my, a to těsně před demolicí sklárny v roce 2019,“ poznamenal kurátor výstavy Jakub Doležel.

V kolekci dominují obří reklamní lahve pro veletrhy a ručně foukané demižony, kterým skláři říkali balóny. Další exponáty přiblíží jak život zakladatelů podniku tak i řadových sklářů, a zároveň bude prezentována technologie výroby lahví. Návštěvníci budou mít mimo jiné možnost poslechnout si vzpomínky několika pamětníků, které budou ve výstavě dostupné formou podcastů. Všechny předměty zvýrazňuje originální výstavní architektura výtvarníka a pedagoga Fakulty umění a designu UJEP Jana C. Löbla, která užívá jako hlavní materiál sklo v nejrůznějších barvách. Spolupracovala na ní teplická firma AGC, současný pokračovatel Mühligovské tradice budovatelů ústecké sklárny.

Ústeckou sklárnu založil roku 1871 coby svou dceřinou společnost Spolek pro chemickou a hutní výrobu. Ten potřebovala hlavně obrovské množství demižonů na export kyselin a dalších agresivních chemických látek. Na počátku 20. století podnik přebrali do svého impéria tepličtí Mühligové, kteří zde v roce 1913 rozjeli automatizovanou výrobu díky nákupu nových amerických strojů Owens. Od té chvíle se produkce lahví prudce zvýšila a sklárna vyvážela do celého světa včetně Egypta, Číny nebo Kuby. Po 2. světové válce mohli Mühligové i přes svůj německý původ díky svým protinacistickým postojům v podniku zůstat, ale už jen jako řadoví zaměstnanci. Sklárna ukončila výrobu v roce 1997, když nový majitel upřednostnil modernizaci provozu v Dubí.