Výstava Chrám moudrosti, jezuitská univerzita v Olomouci 1573–1773 připomene návštěvníkům dávno zapomenutý příběh dialogu mezi vědou a náboženstvím.
Představí olomoucké vysoké učení v jeho prvních dvou stoletích existence, kdy výuka, správa i vedení univerzity byly plně v rukou jezuitů, dynamického a progresivního řeholního společenství. Olomoucká univerzita se během 16. až 18. století řadila vedle Štýrského Hradce, Bambergu, Dillingenu či Osnabrücku k autonomním jezuitským univerzitám a od svého založení roku 1573 se stala součástí globální sítě jezuitského katolického univerza zahrnujícího v období raného novověku kromě Evropy též Asii nebo Latinskou Ameriku.
Důraz na internacionalizaci, důsledné zavádění latiny jako jazyka vzájemné komunikace a propracovaná organizační struktura a hierarchie vytvořily z jezuitských kolejí důmyslnou sociální síť raně novověké společnosti. Studenti se zde měli možnost setkat s pedagogy ze Španělska, Itálie, Polska nebo Německa. Univerzita byla od svého založení úzce propojena se samotnou jezuitskou kolejí a stala se tak symbolicky součástí říše, nad níž slunce nezapadá.
Hledání způsobu, jak důležitý milník dějin univerzity i celého města oslavit, začalo zhruba před jedním rokem. Vznikly tak dvě výstavy, z nichž jedna pod názvem Chrám moudrosti představuje počátky univerzity, druhá, pojmenovaná Symboly moudrosti, prezentuje třináct historických i současných žezel olomoucké univerzity.
Od počátku bylo zřejmé, že z prostorových důvodů nebude možné připravit výstavu zohledňující všechny historické fáze vývoje zdejšího vysokého učení, a proto se kurátoři výstavy, Filip Hradil a Zdeněk Orlita, rozhodli představit jen nejstarší období univerzitních dějin, a to jezuitskou univerzitu v letech 1573–1773. Pozornost pak v rámci zmíněného období soustředili na samotný jezuitský řád, olomoucké univerzitní studenty, profesory, dobrodince či insignie.
Sál Václava III., ve kterém výstava probíhá, není netradičním expozičním prostorem muzea. Primárně se jedná o přednáškový sál, který bylo nutné využít z důvodu počínající rekonstrukce největšího muzejního sálu sv. Kláry. Součástí výstavy je také v její centrální části umístěné “illuminárium”. Kruhový objekt, v němž se na vnitřní stěnu promítají jména rektorů jezuitské univerzity s datem vročení jejich úřadu.
Výstava návštěvníkům nabídne několik desítek rozmanitých exponátů spojených s dějinami vysokého učení. K nejcennějším z nich patří párové glóby ze sbírky Vlastivědného muzea v Olomouci, které tvořily součást knihovny jezuitské akademie.
Pouze na jeden měsíc, tj. do 5. 11., bude vystaven originál zakládací listiny, od které univerzita měří svůj čas. Jedná se dokument, v němž císař Maxmilián II. Habsburský udělil roku 1573 jezuitské akademii právo promovat zdejší posluchače ke všem hodnostem, jako je tomu u ostatních západoevropských univerzit. K vizuálně atraktivním exponátům budou bezesporu patřit rozměrné grafické listy, tzv. univerzitní teze, vydávané u příležitostí závěrečných disputací kandidátů akademických gradů nebo také tři starobylá olomoucká univerzitní žezla.
Vystavit cenné doklady z bohaté historie olomoucké univerzity by nebylo možné bez vstřícnosti řady paměťových institucí, které je dnes uchovávají, jako jsou Vědecká knihovna Olomouc, olomoucká pobočka Zemského archivu v Opavě, Moravský zemský archiv v Brně nebo olomoucké pracoviště Národního památkového ústavu. V roli nejdůležitějších zapůjčitelů se ovšem přirozeně ocitla Univerzita Palackého v Olomouci spolu s univerzitou v rakouském Innsbrucku, odkud je zapůjčeno unikátní prozatímní (též nouzové) žezlo právnicko-politické fakulty.