Tišnovsko Josefa Jambora a babické kresby

Výstavou Tišnovsko Josefa Jambora a babické kresby pokračujeme v systematickém výzkumu díla akademického malíře Josefa Jambora, jehož výstupem bude malířova monografie. Výstavu pořádá GJJ ve spolupráci se Spolkem přátel Josefa Jambora. Vernisáž se koná v pátek 29. 11. v 17 hod.

Na výstavě se vydáme v Jamborových stopách Tišnovskem a zavítáme do svrateckého údolí, kde se dnes nachází ruina bývalého plicního sanatoria v Babicích u Brna. V něm Josef Jambor strávil nedobrovolně poslední rok svého života, než 17. září 1964 před šedesáti lety po svých toulkách rozmanitými krajinami domova i zahraničí navždy odešel. V dubnu 1963, kdy v Babicích nastoupil léčebný pobyt, píše dceři Aleně: „Ovšem ty první dny, první dojmy byly pro mne kruté, samotné to sanatorium jako v kotli, úzké údolí a po stranách neslezitelné stráně, les převážně dubový, listnatý, z boků skály. Pro jiného romantika, pro mne zabiják, zvláště, když nemohu chodit. Vzpomínal jsem Buchťák. Ale předjaří bylo tak krásné, pro mne neznámé barvy listnatého lesa. Tak mě bylo líto, že se jen na to dívám, a nemohu malovat.“ Přesto vytvořil v údolí Babic a v okolí sanatoria cyklus kreseb (cca 90) a několik akvarelů, který se stal jeho labutí písní. Torzo cyklu se dochovalo ve sbírkách Horácké galerie, kde byly kresby jako celek vystaveny po Jamborově smrti. Bohužel, většinu z nich vdova Božena rozdala. Babický cyklus je dokladem umělcova mistrovství malířsky pojaté kresby, která je odrazem Mařákova a Švabinského dědictví oslavujícího lyrické kouzlo moravské krajiny Moravského Švýcarska. Malířská část výstavy je věnována Jamborovým obrazům zobrazujícím krásu a poetická zákoutí krajin tišnovského regionu. Od pohledů na město s obdivuhodným horizontem uzavřeným magickou horou Květnicí, přes malebná zákoutí řeky Svratky a jejích vodních přítoků. Je to krajina nahlížená z břehů Švarcavy (Svratky), od kdysi zlatonosného potoka Besénku, stékajícího z okolních kopců, klikatícího se mezi vrchy Dřínová a Květnice a od říčky Bobrůvky, zvané na dolním toku před splynutím se Svratkou pod Květnicí Loučka. Jamborova mistrovská díla pocházejí z okolí Štěpánovic, kde žil jeho nejbližší přítel malíř a grafik Emanuel Ranný. Okolí řeky však také často maloval jak pod Boračí, tak u Doubravníku. Zajížděl se svou Tatrou 57A i ke Žďárci v době vrcholného léta a zrání, kdy se nad náhodní planinou hromadily bouřkové mraky. Maloval v plenéru za každého počasí od jara o zimy a dokázal zachytit působivě jeho proměny. 

Kurátorka: Marta Sylvestrová