Bohnický „hřbitov bláznů“ je údajně místem s nejnegativnější energií v Česku, kde se dějí záhadné věci. Hřbitov byl založen roku 1906, tři roky po otevření bohnické léčebny, a fungoval až do roku 1963. Za tu dobu sem bylo pohřbeno přes čtyři tisíce šest set pacientů.
Samotný
bohnický hřbitov vznikl roku 1906, tedy šest let po tom, co byla uvedena do provozu léčebna, tehdy pojmenována jako
Ústav pro choromyslné v Bohnicích u Prahy.
Byla to největší psychiatrická léčebna ve
střední Evropě. Do roku 1921 tam byla kapacita pro tři tisíce pacientů a personálu tam pracovalo osmnáct set lidí
.
Na počátku 20. století připomínal bohnický blázinec svým rozsahem malou vesnici –
psychicky narušení pacienti zde obdělávali pole a sklízeli ovoce ze sadů. Také se jim rodily děti (pacientky buď přišly již těhotné, nebo otěhotněly v průběhu hospitalizace). Původně šlo o malinký dětský hřbitov uprostřed lesa. Postupem času se však přetvořil v klasický hřbitov.
Sami pacienti si vyráběli rakve a pochovávali v nich své přátele a známé. Ročně bylo pohřbeno asi 80 pacientů. Jen v roce 1916 zemřelo 640 pacientů na tyfovou epidemii a nebylo možné je z důvodu infekčnosti nikam převážet. Proto byli pohřbíváni tady. Hroby se číslovaly
železnými destičkami a zapisovaly se do
knihy zesnulých. Tolik pohřbených na poměrně malém místě je velká spousta těl, a proto byly pohřbívány
hromadně a do tří vrstev. Náhrobky, které tu zbyly, tu stavěly rodiny mrtvých.
Oběti první světové války i nepohodlní příbuzní
Nejsou zde však pohřbeni jen "blázni", na věčnost zde odpočívá také
48 italských choromyslných. Dostali se sem roku 1916, když léčebnu v italském Pergine Valsugana chtěli za první světové použít jako vojenskou nemocnici. Asi pětistovku pacientů proto rozmístili různě po Rakousko-Uhersku. V
Praze jich skončila stovka, 48 jich leží zde. Na zdejší kapličce dokonce visely
mramorové desky, které osobně platil politik a diktátor Benito Mussolini. Pod nimi byly umístěny měděné skříňky s hlínou z Tridentského hřbitova.
Kromě Italů jsou zde
zajatci ze Srbska, Bosny a Ruska z
1. světové války. Pochováno je tu však i velké
množství rakousko-uherských vojáků, kteří skončili a zemřeli v nedaleké léčebně poté, co
v průběhu války přišli o rozum a museli být hospitalizováni v léčebně, kde i zemřeli.
Místo posledního odpočinku tu našli také
nepohodlní dědicové nebo
příliš dlouho žijící bohaté tetičky, nemanželské děti a další osoby, kteří byli sice zcela příčetní, avšak v blázinci se ocitly řízením osudu a nebylo pro ně cesty zpět.
Lidé beze jména – vrazi a sebevrazi
Na první pohled vypadá
jihozápadní roh hřbitova obyčejně, stejně jako ostatní místa. Historie znalé turisty ale jímá strach, někteří prý cítí tlak na krku či hrudníku. Leží tady totiž
šílení násilníci a vrazi. Své oběti většinou škrtili nebo dusili. Jsou zde pohřbeni nejhorší vrazi své doby.
Na tomto hřbitově je pohřbený i
vrah Pavlíček, který se v roce 1936 přihlásil k vraždě dvaadvacetileté
prostitutky Otýlie Vranské, jejíž tělo našli rozčtvrcené v cestovním kufru. Pavlíček se přiznal při jedné z terapií a díky tomu jej začali vyšetřovat. V průběhu policejního vyšetřování ale
spáchal sebevraždu oběšením. Nyní tu leží. Vražda Vranské se nikdy neobjasnila, je to jedna z nejzáhadnějších vražd v Česku a ani o Pavlíčkovi není jisté, že byl hlavním viníkem.
Leží tu prý i
člověk, který zapříčinil 1. světovou válku – atentátník na arcivévodu Ferdinanda d’Este –
Gavrilo Princip. Údajně tu byl pohřben tajně. Hrobník se v květnu 1918 přiznal, že zde došlo k neohlášenému pohřbu, který byl doprovázen vojáky z
terezínské pevnosti. Podle něho chtěli tělo
atentátníka na následovníka trůnu ukrýt někam, kde ho následující generace nebudou obdivovat.
Církev odmítala dávat poslední pomazání
lidem, co zabili sami sebe, a byli proto umisťováni do hrobů bez truhel – zabaleni jen v plátnu a zasypáni právě vápnem.
Satanistické rituály
Opuštěná vyhořelá a polorozpadlá
hřbitovní kaple lákala v noci příznivce satanismu. V 80. letech tady probíhaly sofistikované satanistické rituály, při kterých
zasahovala i Veřejná bezpečnost ve velkém rozsahu. Za kaplí je márnice a podzemní chodba, ve které je prý dodnes vápno. To se používalo nejen pro pohřbívání lidí, kteří byli nějak
nakažení, ale i
při pohřbech sebevrahů.
Rekonstrukce hřbitova a prohlídky pro veřejnost
Hřbitov přešel roku
2018 do správy MČ Praha 8. Čekají jej stavební úpravy v podobě stabilizace obvodových zdí i kaple. Odstraní se i náletová zeleň, naopak popínavý břečťan na místě kvůli atmosféře zůstane. Hřbitov zůstane z bezpečnostních důvodů dál zavřený,
městská část ale plánuje pořádat pro veřejnost komentované prohlídky.
Architektonická studie z roku 2024 počítá s
obnovou modlitebny, mohyly, kříže a sítě cest. Kaple bude mít otevřenou střechu z rezavějící oceli symbolizující trnovou korunu a prostorem pro výstavu o pohnuté historii bohnického hřbitova.
Mohyla se dočká obnovy omítky, doplnění všech železných nápisů a reliéfů. Nový kříž bude z cortenu a jako památku po zesnulých a jejich pohnutých osudech v něm bude možné vidět různé siluety postav. Autorem architektonické studie je
OHA architects.