Bývalá obec Flusárna na Šumavě

Jako „flusárny“ byly označovány části skláren (nemusely však být skutečně součástí stavby hutě), kde se vyráběl „flus“, známý také jako potaš, salajka či uhličitan draselný (K2CO3), jedna z přísad při výrobě skla. Flus se získával loužením dřevěného popela. Výroba, ačkoli po technické stránce poměrně jednoduchá, vyžadovala značné množství dřeva. Vysoká spotřeba dřeva při získávání potaše i při běžném hutním provozu byla jedním z důvodů, proč se právě hustě zalesněná Šumava stala jednou z významných sklářských lokalit.

Od 16. do 17. století se hutě na Kašperskohorsku soustředily především na výrobu pateříků, malých korálků používaných k výrobě růženců – růženec byl tehdy také nazýván „páteř“, podle prvních slov latinské verze Otčenáše („Pater noster…“), odtud jejich označení. Vyráběly se navíjením skloviny na železnou tyč. Z technologického hlediska byla výroba poměrně jednoduchá, ačkoli i tak vyžadovala po skláři zručnost a rychlost – jeden sklář údajně zvládl za den vytvořit něco mezi pěti a deseti tisíci pateříky. Do Kašperských Hor dodávalo páteříky sedm skláren, odtud se pak transportovaly dále, ponejvíce do Bavorska. S páteříky se přes česko-bavorské hranice obchodovalo ve velkém – jako základní jednotka sloužily sudy, do jednoho se dle velikosti a druhu vešlo 100 000 až 200 000 páteříků. Z Bavorska výměnou za páteříky přicházely buď peníze nebo objednané zboží ať už pro skláře, či určené k dalšímu prodeji – látky, brousky, koření, proso, víno nebo například náboženská literatura.

Zde, na severním svahu Huťské hory v nadmořské výšce 950 metrů, stávala osada zvaná Flusárna či německy Flusshaus. Její minulost je tedy úzce svázána se sklářstvím, stejně jako mnoho dalších míst na svazích zmíněné hory. Vyráběla se zde potaš, surovina tolik potřebná pro výrobu skla. Je možné, že osada nějakým způsobem prosperovala i ze Zlaté stezky, která procházela po horním okraji louky.
 

Osada Flusárna na přelomu 19. a 20. století

V 1. polovině 19. století tvořilo Flusárnu pět domů. Osadě dominovalo velké patrové stavení (č. p. 6 ) s polovalbovou střechou ozdobenou klasickou šumavskou zvoničkou, uvnitř kombinující obytnou a hospodářskou část. K této usedlosti náležel ještě obytný domek v místech dnešního křížku.

Druhá usedlost (čp. 19) ležela výše na louce. Patřilo k ní ještě druhé obytné stavení, ale to zaniklo již na počátku 20. století. V poslední drobné budově (vedle čp. 6) se zpracovávala potaš. Po útlumu sklářství byla tato stavba nejspíš přestavěna na kapličku. Ta stávala přibližně ve stejných místech. Domy byly zbořeny v 50. letech.