J
ak železná opona vypadala? Přibližně 20 metrů široký pás s ploty z ostnatého drátu, v lesnatých úsecích zasazený v širokých průsecích,
lemoval prakticky celou hranici s Německem a
Rakouskem. Drátěné zátarasy dokonce zpočátku byly
pod proudem vysokého napětí, na zemi ležely kotouče ostnatého drátu a některé úseky byly i zaminovány.
Opona se začala budovat v dubnu 1951 a sloužila až do revoluce v roce 1989. Její likvidace pak začala v prosinci téhož roku, když
ministři zahraničí Dienstbier a Genscher symbolicky přestřihli první dráty.
Dodejme ještě, že železná opona neodřízla jen sousední státy, ale její vinou byla nepřístupná rozsáhlá území podél hranic. Z
Novohradských hor,
Českého lesa,
Šumavy nebo
Podyjí zmizely nejenom samoty, ale také
celé vesnice, četné kostely, kaple a poutní místa. S
Kudy z nudy se můžete vypravit i do oblastí a míst, které byly v minulosti
zakázaným územím.
Muzeum železné opony ve Valticích
JJako jedno z nejlepších bývá hodnocené
Muzeum železné opony ve
Valticích. Nachází se na „místě činu“:
v budově bývalé celnice nedaleko hraničního přechodu Valtice-Schrattenberg. K vidění tu není jen množství uniforem, zbraní a výstroje, fotografií a dokumentů, ale i četnická stanice, skutečná cela a kousek obnovené železné opony – to abyste si ji mohli prohlédnout na vlastní oči. Občas se tu pořádají i noční prohlídky s lucernami a nejrůznější zážitkové programy.
Muzeum železné opony v Rozvadově
Na podobném místě, byt na opačném konci Česka, najdete
Muzeum železné opony v
Rozvadově: jeho domovem je
budova bývalé celnice na starém hraničním přechodu. Mezi exponáty je například osobní telefon
bývalého prezidenta Gustáva Husáka, určený k přímému spojení s Moskvou, knihovna se sbírkou socialistických knih nebo originální pendrek policisty, zasahujícího 17. listopadu 1989 v
Praze na
Národní třídě. V letních měsících si v
Rozvadově, v místě, kde léta zněly povely důstojníků, štěkot služebních psů a dupot těžkých bot, můžete prohlédnout také
Muzeum pohraniční stráže.
Skanzen ochrany státní hranice a železné opony u Nových Hradů
V
jižních Čech u
Nových Hradů u bývalé celnice na
hraničním přechodu Nové Hrady – Pyhrabruck můžete navštívit
skanzen ochrany státní hranice a železné opony. Cílem expozice je podat přehled o vývoji ochrany hranic od nejstarších dob až po vstup České republiky do schengenského prostoru
Evropské unie. Větší část expozice je zaměřena na ochranu státní hranice v období takzvané studené války, kdy byl svět rozdělen na dvě nesmiřitelné politicko-hospodářské a vojenské soustavy.
Zaniklé vesnice a osady, které musely Železné oponě ustoupit
Jeden dům (dnes penzion), hřbitov a základové zdivo hřbitovního kostela – to je vše co zbylo ze
vsi Pleš v
Českém lese. Přitom v roce
1930 měla Pleš
105 domů, 707 obyvatel německé národnosti, 8 české a 11 cizinců. V obci byl
hostinec Gasthof Flor, dvě hájovny, dva mlýny, škola, celní úřad a dva kostely. Po druhé světové válce a odsunu Němců byla obec znovu dosídlena. Toto období je spjaté s
pašerákem a převaděčem Josefem Zíkou, který byl místním hajným. Po spuštění železné opony v padesátých letech byla ves zlikvidována a sídlila zde jednotka pohraniční stráže. Podobné osudy měly i jiné vesnice podél státní hranice a železné opony, například
bývalá obec Lučina,
Kepelské Zhůří,
Suché Studánky,
Knížecí Pláně,
Flusárna či
Úvaly.
Obec
Rychnůvek u
Přední Výtoně na
Lipensku se v 50. letech ocitla v pohraničním pásmu a byla určena k demolici. Zdejší
kostel sv. Václava byl speciálním
demoličním komandem odstřelen 9. června 1959 a postupně zanikla i celá obec. Na místě, kde stával oltář, dnes uvidíte dřevěný kříž. Stejný osud měla i
vesnička Zhůří, která stála na trase
Zlaté stezky z
Kašperských Hor do Pasova. V
roce 1952 byla vesnice
zabrána vojskem a armáda všechny domy postupně zbořila. V částečně zbořené
kapli sv. Václava pak vojáci údajně po několik let
chovali prasata pro vojenskou kuchyni. Byla postavena nová kasárna a nedaleko nainstalovány
dva sovětské radary. V osmdesátých letech zde fungovala
vrtulníková základna k ochraně státních hranic. Vesničku dnes připomíná už jen kaplička a pomník, kolem jsou romantické pláně a louky s osamocenými stromy.
Památníky a repliky železné opony
Dobu, kdy na hranicích umírali civilisté i pohraničníci, připomínají i další místa. Zvláštní
památník obětem železné opony najdete u
Mikulova. Asi kilometr od bývalé celnice na cestě, která za totality ležela za ostnatými dráty a sloužila výhradně pohraničníkům, se tyčí třiapadesát kovových stél. Na každé z nich je jméno člověka, který na hranici zemřel. Památník získal v
soutěži Národní cena za architekturu Grand Prix 2015 čestné uznání v kategorii
architektonický design, drobná stavba a umělecké dílo v architektuře.
Projít se můžete i po
Stezce svobody, doplněné
mobilní aplikací. Je určena pro turisty i cyklisty, byla vybudována na místech signální stezky, kudy do roku 1989 vedl drátěný zátaras, a je dlouhá dva a půl kilometru. Začíná na
zámku v
Mikulově, vede ke Staré Celnici a končí v
Sedleci. Cesta je vyasfaltovaná a podél ní je umístěno třináct panelů s přesnými popisy událostí.
Oběti železné opony připomíná také
Památník obětem železné opony u
Chebu,
památník obětem pokusů o přechod státní hranice, odhalený roku 1996 z iniciativy Konfederace politických vězňů u
Všerub, anebo
zbytky železné opony, tedy zátarasy z ostnatých drátů, strážní věže a nástražné systémy v Čížově na území dnešního
národního parku Podyjí. Kousek odtud leží
hraniční přechod Čížov-Hardegg pro pěší a cyklisty. Další
repliku železné opony si prohlédnete poblíž
turistického hraničního přechodu Bučina-Finsterau na
Šumavě.
V nedaleké
Kvildě objevíte
pomník Králům Šumavy aneb českým a německým převaděčům přes státní hranici. Stojí u dřevěného můstku přes Teplou Vltavu, kde převaděči překonávali řeku na trase z
Vimperku na
Bučinu. Takzvaný
kanál 54 byl tradiční trasou Krále Šumavy, profesionálního
převaděče Franze Nowotného zvaného Kilián, šumavského Němce odsunutého po válce.
Zaniklé vesnice Krušných hor
Mnoho zaniklých obcí najdete i v
Krušných horách. Tudy sice železná opona nevedla, ale i do těchto míst zasáhly složité dějiny 20. století. Například
obec Rolava u
Přebuzi měla na počátku dvacátých let 20. století
více než tisíc obyvatel. Většina z nich pracovala v rudném hornictví, doma se paličkovalo, šily rukavice nebo vyráběly perleťové knoflíky. V důsledku potřeb
nacistického válečného hospodářství začal v roce 1940 nedaleko obce Rolavava vznikat
hlubinný důl na cínovou rudu a tábor pro francouzské a později především sovětské zajatce. Po válce důl převzaly
Rudné doly Příbram, které však již nerentabilní těžbu neobnovily. S výjimkou několika stavení obec zanikla v 50. letech, po odsunu německého obyvatelstva a začlenění do hraničního pásma. Z někdejších
cínových dolů jsou dnes patrné především
zbytky pětipatrové budovy zpracovatelského závodu,
násypky, ve kterých stále zůstává nezpracovaná ruda, a zahušťovací nádrž.odsunutého po válce.