Patrně nejhorší pověst mívaly
Mrchojedy. Bývalo jich u nás požehnaně a není divu, že mnohé si už dávno nechaly změnit jméno. Proto klobouk dolů před těmi, které si starý název uchovaly!
Pokud zatoužíte po fotce s cedulí Mrchojedy v pozadí, jedny najdete v
Posázaví poblíž
Talmberka, další na okraji Meclova kousek od silnice z
Horšovského Týna do
Domažlic.
Kde jedli koně a kozy?
Cestou do
Mrchojed v Posázaví se můžete zastavit také v
Konojedech; leží jihovýchodně od
Kostelce nad Černými lesy. V 15. století šlo o pouhý statek s tvrzí, jejímž pánem byl jistý Kuneš z
Konojed, který vlastnil také
hrad Zlenice nad Sázavou. Další
Konojedy, ležící kousek od
Úštěku, se proslavily jako místo, kde díky hraběcí rodině Šporků vznikla první škola hry na lesní rohy ve střední Evropě.
Za vidění stojí také
barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie, který se ještě před pár lety zdál odsouzený k zániku a podařilo se jej
zachránit díky společnému úsilí soukromého majitele a místních nadšenců. Kostel byl staticky poškozen roku 1945, když v blízkém lomu vybuchla munice. V soutěži Patrimonium pro futuro, kterou pořádá
Národní památkový ústav, obdržela Společnost pro obnovu památek Úštěcka stříbrnou plaketou právě za
obnovu tohoto kostela.
Kozojedy najdeme v Čechách celkem pětkrát, a to na
Plzeňsku, u
Jičína, u
Prahy a u
Chrudimi. Nejznámější jsou ty poslední, ležící u
Rakovníka: pocházel odtud Dalibor z Kozojed, hrdina jedné ze Starých pověstí českých a Smetanovy opery Dalibor, popravený v březnu 1498 na
Pražském hradě.
Mléko, máslo, maso, houby a zelenina
Také
Mlékojedy známe ve dvojím vydání; ty u
Neratovic proslavila
oblíbená pískovna, další najdete na břehu
Labe mezi
Terezínem a
Litoměřicemi. Od mléka je jen krůček k máslu: když navštívíte
Památník bitvy 1866 na Chlumu u
Hradce Králové, do
Máslojed to budete mít jen tři kilometry. Ještě známější jsou
Máslovice s
Muzeem másla,
Máslovickou naučnou stezkou a
přívozem, který pendluje přes řeku do
Libčic nad Vltavou. Jen škoda, že podle profesora Antonína Profouse, autora slovníku Místních jmen v Čechách, není název obce pravděpodobně odvozen přímo od másla jako potraviny, ale z osobního jména Máslo.
Naopak jako "
ves lidí, kteří jedí maso" vysvětluje název
Masojed, obce, odkud je to zhruba stejně daleko do
Říčan a do
Českého Brodu. Jméno
Srnojed u
Pardubic podle jazykovědců vzniklo proto, že první usedlíci v okolních lesích hojně lovili (a pak samozřejmě také jedli) srny.
Nezapomněli jsme ani na
houby: na ty vás pozveme do
Hřibojed u
Dvora Králové nad Labem. Zeleninu zastupují
Mrkvojedy (původně ovšem šlo o jedny z mnoha Mrchojed), malá vesnice mezi
Jičínem a
Mladou Boleslaví.
Víte, že...?
Nadějně zní jméno obce Brambory mezi Kutnou Horou a Přeloučí. Jméno nepochází od zemědělské plodiny, ale vyvinulo se z německého jména Brandenburg, Braniborsko, odkud pocházeli zdejší starousedlíci.- Když se některé vsi její jméno nelíbí, může si je změnit. To je jistě v pořádku a někdy jde jen o diakritická znaménka, jindy ale čeština přijde o opravdové perly. Tak například pražskému Hloubětínu už nikdo neříká Hloupětín, Mrákov na Domažlicku se snaží zapomenout na název Mrdákov (změnil se v roce 1880) a Svrabov u Kostelce nad Černými lesy dnes zdobí poetický název Svatbín. Mezi těžší kalibry patřila vesnice Hovnov, jenž se nacházela mezi Borem a Houstouní v Plzeňském kraji. Název však pochází od staročeského významu "hovět si". Naopak šumavská osada Šukačka (nedaleko Železné Rudy) si své jméno ponechala, stejně jako Pičín na Příbramsku.