Dne 8. září 1895 proběhlo slavnostní odhalení pamětní desky věnované Boženě Němcové na domě, ve kterém v Domažlicích bydlela. Inicioval ji „Vlastenecký dobročinný spolek paní a dívek" nazvaný jejím jménem.
Božena Němcová se do
Domažlic přistěhovala s manželem
20. září roku 1845. Stalo se tak, když byl
Josef Němec přidělen do města po povýšení na
finančního komisaře II. třídy. Na Domažlicku žila dva roky – v
Domažlicích od roku
1845–1846 a poté ještě následující rok 1847 v nedalekých
Všerubech.
Emancipované ženě, zvyklé na
společenský život v
Praze se stýskalo po bohatém kulturním životě a vlasteneckém duchu. Ve svých fejetonech a článcích dokázala výborně přiblížit, jak se na
Chodsku žilo, a to bez jakýchkoli příkras. Její
příspěvky v Květech a České včele v letech 1845 a 1846 líčily nepokrytě kulturní i národní zaostalost zdejších měšťanů i okolních sedláků, stejně tak jako osobité
folklorní zvyky, nářečí a způsob venkovského života. Později byly tyto postřehy z Chodska vydány jako Obrazy z okolí domažlického.
Občané
Domažlic kontrovali spisovatelčiny názory zlomyslným konstatováním, že má ucourané spodničky, nebo
sedm dní namočené a nevyprané prádlo. Také si přisadili, že je špatná hospodyňka, a ještě horší matka… Místní obyvatelé si poté anonymně stěžovali Karlu Havlíčku Borovskému do České včely, že se „
Němcová stýká s vesničany“ a
chová se „nevhodně"... Havlíček však dopis neotiskl, ale naopak se spisovatelky proti podrážděné domažlické smetánce zastal.
Vznik pamětní desky
Na domě č. p. 121 na domažlickém
náměstí Míru najdete plastiku Boženy Němcové s textem: "
Zde působila Božena Němcová, první spisovatelka česká, o Domažlicko nad jiné zasloužilá. Sestry sestře 1895". Myšlenka na zhotovení pamětní desky se objevila již při založení spolku roku 1886. Dostala pak konkrétnější obrysy na podzim 1894, když se blížilo
50. výročí od jejího příchodu na Chodsko v roce 1845. To již bylo
dávno zapomenuto, že soužití s domažlickými měšťany nebylo vůbec idylické. Jak jsme již uvedli výše Němcové vadila zaostalost zdejšího prostředí, o níž psala do Havlíčkovy České včely. Když hned v prvních měsících pobytu v prosinci 1845 o místních uvedla, že jsou "
pověrčiví a nevzdělaní", došlo dokonce pod okny bytu ke
srocení davu, který Němcovým vyhrožoval fyzickým násilím.
Spolek oslovil sochaře Čeňka Vosmíka, který desku s plastikou vytvořil, oslovil poté, co po předčasně zesnulém Hoškovi začal pracovat na
Kozinově pomníku, tedy nejdříve někdy v průběhu května
1895. Zareagoval ale velmi rychle a
v průběhu června a července vytvořil portrét zasazený ve vysokém reliéfu do vydutého medailonu.
Podkladem mu byla poslední
fotografie Boženy Němcové z doby kolem 1860, odkud převzal jak typ účesu, tak i detaily, jako je
zavázaná stuha pod krkem. Na začátku srpna přinesl Posel od Čerchova zprávu, že Vosmíkův ateliér navštívila přítelkyně Němcové spisovatelka Žofie Podlipská, která byla věrnou podobou své přítelkyně dojata až k slzám.