V samém centru Prahy, mezi Václavským a Jungmannovým náměstím, se ukrývá jedna z nejpříjemnějších zahrad otevřených pro veřejnost, kde je možné usednout na lavičku, přečíst si knihu nebo si pohrát s dětmi.
Zahrada je vybavena množstvím laviček, nad kterými se klenou kovové oblouky, v létě
obsypané květy růží. K dispozici je zde i
dětské hřiště s prolézačkami a houpačkami, které je od zbytku zahrady odděleno zdí. Otevřeno je celoročně, zavírací doba se mění podle ročního období, v létě je otevřeno až do 22 hodin, v zimě do 19 hodin.
Návštěvníky v létě příjemně osvěží
voda z fontány v podobě sochy
chlapce s mušlí, kterou vytvořil Stanislav Hanzík. Další sochařské dílo, které zahradu zdobí, jsou
tři tančící víly – Poletuchy, pocházející z dílny Josefa Klimeše. Zajímavostí jsou i kovová vrata u vstupu z
pasáže Světozor, zachycující plastické
výjevy ze života sv. Františka od Karla Císařovského.
Z historie zahrady
Zahrada byla
založena po roce 1348, při výstavbě
Nového Města pražského karmelitány jako klášterní zahrada přináležející k
chrámu Panny Marie Sněžné. Sahala až ke Spálené ulici, postupně spolu s výstavbou okolních domů byla
její rozloha redukována. Dnešní výměra činí 0,6 ha.
Od roku 1604
patřila zahrada františkánům, po nichž je dodnes pojmenována. Během staletí byla zahrada využívána zejména pro užitkové
účely, pěstovalo se zde ovoce, byliny, koření a květiny. Několikrát byla upravena, počátkem 18. století vznikla potřeba její celkové obnovy, resp. znovuzaložení. Po devastaci během II. světové války byla upravena a po
vyhnání františkánů komunisty v 50. letech otevřena pro veřejnost.