Dvoupatrová novorenesanční vila na Praze 2 postavená na náhorní rovině nad údolím Botiče je nápadnou dominantou při pohledu od Vršovic a Nuslí. Pražský průmyslník Moritz Gröbe byl společníkem firem Lanna a Šebek, které držely prim v železničních spojích, budování tratí a produkci železa v Čechách.
Ve svahu mezi
Botičem a Vinohrady ležely dvě usedlosti s vinicemi Dolní a Horní Landhauska. V roce 1870 koupil obě včetně všech pozemků
podnikatel Moritz Gröbe, Horní Landhausku nechal zbourat, na jejím místě vystavět své
letní sídlo a v jeho okolí vybudovat
překrásný anglický park.
Neorenesanční letní sídlo nad údolím Botiče
projektoval Antonín Barvitius, vlastní stavbu prováděl stavitel František Havel v letech 1871 – 1888. Interiéry navrhoval Josef Schulz. Architektonicky se tvůrci inspirovali italskými renesančními příměstskými vilami, které sloužily jako letní byty šlechty a duchovenstva. Podsklepená třípatrová stavba, kterou provedl stavitel, je doplněna terasami, otevřenými schodišti,
altány a vodními prvky - kaskádami i vodotrysky. Nechybí ani
rozsáhlá umělá jeskyně – grotta. Na fasádě pod střechou budovu zdobí pás fresek s motivy dětí od malíře Kuglera. Vila má v přízemí obrovskou terasu spojenou dvouramenným schodištěm s vinicí sv. Kláry, která byla nedávno obnovena ve svahu pod budovou.
Z přízemní terasy je nádherný rozhled na jižní část města. Po Gröbeho smrti jeho dědicové vilu pronajali. Ubytovala se zde vnučka císaře Františka Josefa I. se svým manželem knížetem Windischgrätzem. Když byl kníže převelen do Vídně, vilu opustili.
V roce 1905 vše odkoupila vinohradská obec. Za druhé světové války ve vile sídlila pražská organizace
Hitlerjugend. Při spojeneckém bombardování 14. února 1945 byla i s částí zahrady zasažena a poničena. Poškozeny tak byly původní
interiéry s pompejánskými výmalbami. Roku 1953 byl objekt rekonstruován architektem Pavlem Smetanou pro potřeby Ústředního domu pionýrů a mládeže hlavního města Prahy. Dnes je budova i park svěřena Městské části
Praha 2.