Za hornickou historií a rekreací do obce Hora Svatého Šebestiána v Krušných horách

Obec se nachází v nadmořské výšce 843 metrů. Na území žije 260 stálých obyvatel. Mezi nejzajímavější památky patří sloup se sochou Dobrého pastýře a místní radnice. Obec je oblíbeným východiskem pro turisty a cykloturisty, kteří odtud mohou putovat Bezručovým údolím, okolo potoka Kamenice, k Novodomským rašeliništím, ale i na druhou stranu směrem k Sasku, na Skleněný vrch, do Nové Vsi či na Křimov.
 
Hora svatého Šebestiána se rozkládá v údolí mezi dvěma vrcholky – západním směrem je to Novoveský vrch (885 m.n.m.) a východním směrem Menhartický vrch (848 m.n.m.). Městečkem protéká říčka Chomutovka. Severním a západním směrem se v lesích nacházejí četná rašeliniště.
 

Hornická historie obce – od prvních zmínek k císařským výsadám

Nejstarší dochovaná přímá písemná zpráva o Hoře Svatého Šebestiána tedy pochází z roku 1558 resp. 1560. V urbáři chomutovského panství je uvedena pod názvem "Sant Sebastiansberg". V urbáři z roku 1563 je Hora Sv. Šebestiána označována jako městečko s 232 usedlými obyvateli. Díky své výhodné poloze u obchodní cesty a rychlému rozvoji rudného hornictví městečko v těchto letech zažívalo velký rozmach, vrchnost ve snaze získat další obyvatele navíc v letech 1561 - 1571 nově příchozí osadníky osvobodila od všech poplatků a dávek.

V roce 1563 udělil český král a římský císař Ferdinand I. Hoře Sv. Šebestiána řadu výsad a svobod, mezi nimi byly např. právo vybírat clo, právo pořádat dva výroční trhy a městečko také obdrželo městský znak. Roku 1597 císař Rudolf II. vydal obsáhlý horní řád s řadou výsad, které měly dopomoci k dalšímu rozvoji horních měst v severozápadním Krušnohoří. Mezi jím vydanými privilegii pro Horu Svatého Šebestiána totiž bylo i dědičné právo a osobní svoboda pro všechny, kteří se zde usadí a budou pracovat v dolech, čímž se z poddaných stávali svobodní lidé, dále byli zdejší horníci osvobozeni od robot, poplatků, dávek a dokonce i služby ve vojsku.
 
Po vydání horního řádu Hora Sv. Šebestiána zažívala nový rozmach. Počet obyvatel rychle stoupal, doly obnovily těžbu a začala se zde rozvíjet i další řemesla – např. dřevařství či uhlířství, výrobou dřevěného uhlí vzniklá pastviště umožnila také rozvoj dobytkářství.
 

Vstupní brána do Čech pro četná vojska

Poloha města v blízkosti německé hranice jeho obyvatelům sice skýtala řadu výhod, v době války však toto strategické místo obzvláště strádalo průchody různých armád. Hora Svatého Šebestiána při tom byla opakovaně pleněna, nejhorší byl vpád pruského sboru generála Kleista v červenci roku 1762, kdy bylo město kromě vydrancování také zapáleno. Na začátku 19. století obec postihly napoleonské války – roku 1809 sem vtrhlo nepřátelské saské a vestfálské vojsko (součást Napoleonovy armády), které lidem sebralo všechen majetek, v roce 1813 se tudy stahovaly vlastní armády (tj. rakouské, ruské a pruské sbory) a po bitvě u Lipska kolem města ležela celá dělostřelecká záloha. Kromě toho byli po zdejší silnici dopravováni všichni ranění, nemocní a rekonvalescenti z bitev a byl tu veden i celý zajatý francouzský sbor o 18 000 mužích.
 
Po válce zubožené obyvatelstvo postihla ještě velká nepřízeň počasí, která zapříčinila dlouhodobou neúrodu a obrovskou drahotu (a tedy i bídu). Z roku 1836 se zachovala zmínka, podle které byly v zimě domy na pravé straně silnice zasněženy tak, že jim bylo možné shora nahlížet do komínů. Poslední rány městu zasadil požár z roku 1854, při kterém lehla popelem většina domů. Obrat k lepšímu začal až okol roku 1870, kdy tehdejší rychlé zprůmyslnění krušnohorského podhůří na české i německé straně způsobilo obrat nepříznivých událostí a město se stalo střediskem obchodu vepřovým dobytkem a drůbeží, který směřoval do Saska. Na tomto obchodu se podíleli prakticky všichni zdejší obyvatelé, v některých domech se také podomácku vyráběly bordury a ozdoby ženských šatů, někde se paličkovaly i krajky.
 

Těžba rašeliny a košíkářství

Na konci 19. století se v Hoře Svatého Šebestiána objevily další dva zdroje příjmů, které se pro město v následujících desetiletích staly typickými. V roce 1891 tu bylo zřízeno společenstvo k těžbě a zpracování rašeliny a v roce 1902 byla ve městě otevřena i košíkářská škola. Košíkářství se zde udrželo až do konce druhé světové války, těžba rašeliny probíhá ještě dnes. Po vyhlášení 1. světové války narukovalo mnoho zdejších mužů, kterých se nevrátila 1/5. Konec války lidem však ještě nepřinesl kýženou úlevu. Všeobecná bída přetrvávala, zvláště pak v horských oblastech. Řada obyvatel se tehdy dala na pašování, které přinášelo slušné zisky.
 

II. světová válka Horu Sv. Šebestiána proměnila

V druhé polovině 30. let 20. století začalo mezi Československem a Německem růst napětí. Po Mnichovské dohodě se Hora Sv. Šebestiána stala součástí Třetí říše. Občané německé národnosti, kteří tehdy tvořili velkou část zdejší obyvatelstva, byli navíc povoláváni do nacistické armády, 110 zdejších vojáků ve válce zahynulo. Během války ve městě znovu stoupl počet obyvatel, mimo jiné sem byli evakuováni i obyvatelé bombardováním ohrožených měst.

V květnu 1945 válka konečně skončila. Po ní následoval odsun Německého obyvatelstva, kterým podstatně poklesl počet obyvatel v obci. Podle údaje z roku 1951 zde žilo jen 181 lidí. Po odsunu proběhlo dosídlení obce, značnou část nově příchozích obyvatel tvořili reemigranti české a slovenské národnosti zejména z Rumunska. Po krátkém období národních správ usedlostí a živností našla většina obyvatel zaměstnání na státním statku při těžbě rašeliny a dřeva. V obci byl útvar finanční stráže, který v roce 1952 vystřídala jednotka Pohraniční stráže. Někteří příslušníci této jednotky se v Hoře Svatého Šebestiána po skončení činné služby usídlili natrvalo.