Hrad Návarov stával vysoko nad soutokem potoka Zlatníka s říčkou Kamenicí a býval středem rozsáhlého panství, které sahalo hluboko do nitra Jizerských hor. Pevnost sloužila až do 17. století, než ji úmyslně zbořilo císařské vojsko.
Hrad Návarov, postavený na
začátku 14. století, stával vysoko nad soutokem potoka Zlatníka s říčkou Kamenicí a býval středem rozsáhlého panství, které sahalo hluboko do nitra Jizerských hor. Přístup k němu byl možný jen z jižní strany šíjí, vedoucí na vlastní skalní ostroh , kterou chránily
tři hluboké příkopy vytesané do skály. Za prvním příkopem a hradbou s dvěma baštami se vcházelo do předhradí, z jehož budov se nedochovaly žádné zbytky. Za předhradím byl přístup do hradního areálu chráněn příkopem, valem a opět příkopem – vlastní hrad stál na mohutném skalním ostrohu, spadajícím takřka svisle dolů ke Kamenici. Téměř nedobytná pevnost si ponechala svůj význam až do poloviny 17. století, kdy jej schválně pobořila císařská armáda.
Hrad vlastnila řada majitelů ze známých šlechtických rodů – nejprve to byli Markvartové, Valdštejnové, v 15. století je hrad v držení
krále Jiřího z Poděbrad. V roce 1452 tak získává od krále celé návarovské panství Mikuláš Zajíc z Házemburka. V roce 1622 po konfiskaci smiřických statků se stává majitelem Albrecht z Valdštejna, který postupuje tento majetek roku 1627 Gertrudě de Lamotte. Konec hradu znamenalo období 30leté války, kdy
hrad roku 1643 obsadili Švédové. Ti si z něj udělali výhodnou základnu z níž se vydávali plenit široké okolí. Až po několika měsících se podařilo císařskému vojsku hrad získat zpět. Aby se znovu nestal opěrným bodem nepřátel, byl
na rozkaz císaře Ferdinanda III. roku 1644
pobořen. Do dnešních dnů se tak dochovaly jen mohutné ruiny bývalého věžovitého paláce, část štítové zdi s neporušenou krajní baštou, zbytky zdí a stopy po sklepeních.
Údolí Kamenice a zříceniny hradu Návarov jsou zpřistupněny červeně značenou
Palackého stezkou vedoucí z Podspálova do Tanvaldu. Když sejdete od hradu dolů k řece Kamenici, narazíte na dům, kde bývala hospoda, ve které visel obraz, na kterém je možné shlédnout pravděpodobný vzhled hradu v době jeho slávy.