V Hradešínské ulici na pražských Vinohradech stojí dnes Kolbenova, dříve tzv. Červená vila. Za první republiky patřila světoznámému českému průmyslníkovi, vědci a průkopníku elektrifikace Emilu Kolbenovi a jeho rodině.
Emil Kolben, světoznámý český
průmyslník, vědec a průkopník elektrifikace, spolupracovník Thomase Alvy Edisona a
přítel Nicoly Tesly, působil delší čas ve Spojených státech. V roce
1896 se
vrátil do Čech a usadil se v
Praze, kde také zakládal nové podniky. Nejprve bydlel ve vile Fleissnerka ve Vysočanech, avšak roku 1916 si nechal postavit
vilu na Vinohradech.
Vilu, které se přezdívalo
Červená podle červené barvy její fasády (tvořilo ji neomítané režné zdivo), obývala
početná Kolbenova
rodina a sloužila také k
setkávání s obchodními partnery a společenským událostem, k čemuž sloužily reprezentativní prostory.
Nejzajímavější částí domu bylo
vstupní průčelí s nárožní věží, prolomenými okny a diagonální římsou, zakončenou jehlancovou střechou francouzského typu a přízemí s otevřenou verandou. Téměř
žádné artefakty připomínající dobu či přímo slavného majitele a obyvatele vily
uvnitř nezbyly. Snad jen lustr v jednom pokoji, okenní mříž či některé okenní tabule. Objekt je od roku 2014 v majetku městské části
Praha 10, která jej při zvláštních příležitostech zpřístupňuje
veřejnosti.
Ze života Emila Kolbena
Emil Kolben působil ve
Spojených státech po boku předních vynálezců a průmyslníků – Nikoly
Tesly a Thomase
Edisona, který později na jeho pozvání zavítal i do Prahy. Kolben, který mimo jiné
odhalil přednosti střídavého proudu, získal řadu ocenění – císař
František Josef I. mu osobně předal
Řád železné koruny. Po založení Československa se stal jedním pilířů průmyslu nově vzniklé republiky a jedním z nejvýznamnějších
evropských průmyslníků. Spoluzaložil legendární a dodnes fungující
ČKD. Konec jeho života je poznamenán tragickými událostmi druhé světové války. Přes naléhání jeho přátel za oceánem Emil Kolben
odmítal emigrovat a v červnu
1943 byl (pro svůj židovský původ)
v 80 letech deportován do koncentračního tábora v
Terezíně. Nesl si s sebou jen malý černý kufřík, kde měl
180 akcií
ČKD. Zemřel 3. července v podmokelských kasárnách.