Křížová cesta na Křemešníku má 14 zastavení, začíná u Zázračné studánky a vede až ke kostelu Největější Trojice. Zastavení se sestávají z výklenkových kapliček s obrazy na plechu. Poslední čtrnácté zastavení od Antonína Bílka zpodobňuje Krista v hrobě.
Křížová cesta na
Křemešníku od Zázračné studánky ke kostelu Nejsvětější Trojice byla budována v letech 1903 – 1906. Původní Bílkovy návrhy kapliček v podobě květin, ani Foersterovy plány realizovány nebyly. Vybrán byl návrh Antonína Theina z Černova, terakotové reliéfy vytvořil Viktor Foerster a
sochu pro Boží hrob zhotovil Antonín Bílek, bratr
Františka Bílka.
Socha Krista je odlitá z betonu.
Kristus v nadživotní velikosti má hnědé vlasy, na těle je viditelná krev vytékající z ran a namodralé zabarvení těla má navozovat pocit, že je Ježíš třetí den po smrti. Restaurována byla v červnu 2018.
Původní reliéfy zastavení byly
zničeny za 2. světové války, nové namaloval výtvarník Raimund Ondráček. Také původní cihlové kapličky byly
v roce 1947 nahrazeny žulovými, projektovanými arch. Františkem Řehákem a postavenými stavitelem Šmídem z Černova.
Zázračná Stříbrná studánka
Na úpatí
vrchu Křemešník vzdáleného 10 km od
Pelhřimova se v minulosti dolovalo stříbro. Z jedné zasypané štoly
vyvěrá pramen chladivé vody. Dle pověsti se zde ve třicetileté válce zastavil raněný voják, aby si umyl rány, a rány se mu rychle zhojily. Tato pověst dala podnět ke vzniku známého poutního místa.
Zázračná voda však neteče stále,
objevuje se okolo Vánoc a koncem července se ztrácí.
Zdejší lidé si vypraví, že
pokud teče ještě jednou na podzim, přijde válka. Podivuhodné bylo, že v letech 1938 a 1939 voda skutečně tekla. Jinak je známo, že
pramen nikdy nezamrzl a tekl i při největším suchu. Podle rozborů se jedná o vodu absolutně čistou, velmi chudou na minerálie se
slabou radioaktivitou a s malou příměsí stříbra.