Lapidárium barokních soch Matyáše Bernarda Brauna se nachází v kasematních prostorách bastionu č. 1 Josefovské pevnosti. Lapidárium bývalo součástí hlavní prohlídkové trasy, avšak nyní je již přístupné samostatně.
Matyáš Bernard Braun se
narodil roku 1684 nedaleko Innsbrucku, sochařství pak
studoval v Salzburgu. Po studiích cestoval po Itálii, kde se učil od zdejších barokních mistrů. Před rokem 1710 si M.B. Braun
otevřel v Praze vlastní dílnu a hned se stal uznávaným sochařem dík, a to díky soše sv. Luitgardy pro
Karlův most. Později spolupracoval i s takovými “esy“ barokní architektury, jako byli stavitelé
F.M. Kaňka nebo
Fischer z Erlachu. Do
Jaroměře zavítal Braun při práci na výzdobě Šporkova Kuksu a v roce 1719 se
oženil s dcerou zdejšího měšťana.
Hlavní část lapidária je ovšem věnována
originálům soch z mariánského sloupu v Jaroměři. Sochy pro sloup Panny Marie Immaculaty objednalo u Brauna město
Jaroměř a byly hrazeny z darů měšťanů. Je třeba mu přičíst ke cti, že svým
„sousedům“ účtoval ceny značně nižší, než bylo v této době obvyklé. Sám Matyáš Bernard Braun vytvořil skicu s návrhem kompozice sloupu a modely soch. Ty už ovšem
vytvořili jeho spolupracovníci a žáci, rovněž tyrolští sochaři Jan a Řehoř Thényové, a to v letech 1723 až 1727. Jedná se o
sochy svatých, tedy
Jana Nepomuckého, Ignáce z Loyoly, Floriána, Mikuláše, Štěpána, Jakuba Většího a Jana Křtitele. Ty doplňuje půvabná
Panna Marie, alegorie Víry a několik andílků.
Klenotem mezi sochami je "
Plačící žena" – jedná se o krásný
náhrobek, vytvořený pro Braunovu tchýni, Annu Museliusovou, která zemřela roku 1721. Braun ho vytvořil zřejmě v roce 1722 a je na něm
zpodobněna zoufalá Braunova manželka Marie Alžběta. Náhrobek byl původně umístěn na hřbitově u kostela sv. Jakuba. V roce 1888 byl umístěn na kamenný podstavec na novém hřbitově, kde se dnes nachází jeho kopie.
Lapidárium se nachází v
kasematních prostorách bastionu č. I.