Muzeum bratří Křičků v Kelči

Starší z bratrů, český hudební skladatel, dirigent, pedagog a publicista Jaroslav Křička se narodil 27. srpna 1882 v Kelči. O dva roky později v témže městě 4. prosince přišel na svět jeho bratr, budoucí básník a překladatel, Petr Křička. A v roce 1886 ještě jejich neméně nadaná sestra Pavla, která proslula na poli básnickém.

Z Kelče pocházel jejich otec, František Křička, ředitel školy a kůru. Hudební základy získával Jaroslav Křička právě od svého otce. František Křička od roku 1877 až do své smrti v roce 1891 a své děti denně učil hře na klavír, housle a němčině.

Jejich matka Františka pocházela z Maršovic u Nového Města na Moravě a sourozence sem pravidelně vozila na prázdniny. Tehdy děti přebývaly na maršovské rychtě u své babičky. Po smrti otce se sem nakonec rodina přestěhovala. V díle hudebního skladatele Jaroslava Křičky je proto promítnuto mnoho motivů z Novoměstska. Není to jen slavný Bábinčin maršovský valčík, ale také například zhudebněná báseň bratra Petra Lyžaři nebo Horácká suita.

Také Petr Křička se ve svých básních často vracel do kraje svého mládí. Vzpomínky na léta prožitá v Maršovské rychtě jsou zachyceny i v jeho básnické sbírce Bílý štít. Na rychtě nakonec hospodařila sestra Pavla, až dokud ji komunisté majetek nezabavili.
 

Nejznámější z rodiny – hudební skladatel Jaroslav Křička

Jaroslav Křička (*27. 8. 1882, Kelč + 23. 1. 1969, Praha) se narodil jako nejstarší ze tří dětí. Od školního roku 1892/1893 navštěvoval Jaroslav Křička piaristické gymnázium v Havlíčkově Brodě (tehdy Německém Brodě). Po maturitě v roce 1900 začal, především na přání rodiny, studovat práva na Karlově univerzitě v Praze. Po krátké době zjistil, že jej to táhne k hudbě, studia práv zanechal a na radu Karla Steckera přistoupil v roce 1902 k přijímací zkoušce na pražskou konzervatoř, kterou úspěšně zvládl. Roku 1904 se Jaroslav Křička zúčastnil pohřbu Antonína Dvořáka a byl jedním z pražských konzervatoristů, kteří nesli smuteční věnce. Po ukončení studií se Jaroslav dostal do Berlína a následně jako učitel do carského Ruska (dnešní Dněpropetrovsk). V Dněpropetrovsku složil mnoho děl a také svoji nejznámější píseň Albatros ze sbírky Severní noci. Po návratu do Prahy v roce 1909 začal Jaroslav  soukromě učit. V této době již také usilovně pracuje na svém prvním velkém díle, na své první opeře, Hipolytě (1910–17) a řídí Pražský Hlahol (1911–20). Tam si také vyhlídl svou ženu Marii Krbovou. Po smrti Karla Steckera se stal roku 1919 profesorem skladby na konzervatoři v Praze. Po roce 1945 žil střídavě v Praze a Červených Dvorcích na Šumavě, kde se již věnoval pouze kompoziční činnosti. Ke konci života, roku 1957, získal titul zasloužilého umělce.