Památník je věnován tragické události z 24.6.1942, kdy nacisté obec Ležáky vyhladili. Její obyvatelé zaplatili svými životy kvůli objevení tajné vysílačky Libuše patřící parašutistům pověřených atentátem na Heydricha.
Ležáky ležící mezi obcemi Miřetice a Dřeveš na Chrudimsku, byly osadou chudých kameníků a drobných chalupníků. Celá vesnice se rozprostírala v údolí mezi několika kopci. Centrum obce tvořilo 9 stavení. Nejstarší a zároveň největší stavbou byl ležácký mlýn vystavěný v 17. století. Dne 24.6.1942 byla vesnice úskočně a bez jakéhokoli varování vypálena nacisty.
Důvod vypálení bylo ukrývání funkční vysílačky Libuše, která sloužila k dorozumívání mezi parašutisty, kteří provedli atentát na říšského protektora R. Heydricha. Telegrafista Potůček se usadil u mlynáře Švandy v ležáckém mlýně. Gestapo však na to přišlo a rozhodlo se obec pro výstrahu zlikvidovat a navždy ji vymazat z mapy. Všichni obyvatelé proto byli zavražděni, pouze dvě malé holčičky přežily a byly poslány do Německa na převýchovu. Dospělí obyvatelé byli podle stanného práva zastřeleni, ležácké děti byly převezeny do Lodže a později do Chelmna, kde byly v létě 1942 zplynovány společně s dětmi z Lidic. Všechny cenné věci z chalup gestapo uloupilo a posléze byla celá osada zapálena. Na místě osady zůstalo jen údolí plné dýmu. Nacistické zlobě neušel ani rybník – koryto tekoucí kolem mlýna bylo odsunuto. Krutou ironií osudu je, že si šéf pardubického gestapa Clages v těsném sousedství Ležáků postavil svůj víkendový domek. Těla všech zastřelených byla odvezena do krematoria a spálena. I jejich popel byl zabaven gestapem a nakonec vysypán do Labe.
Na místě původních domů dnes stojí drobné památníčky označující číslo popisné a rodinu, která tu žila. Největší stavbou je zde budova památníku ve které můžete zhlédnout dokumentární film o Ležácích, ale také repliku vysílačky Libuše, z níž byly odesílány depeše do Londýna. Expozici pak doplňuje řada fotografií zavražděných obyvatel přičemž podobizny jsou v nepravidelných intervalech střídány snímky vypálených domů, v nichž žili. Fotky jsou záměrně malé, protože pak je člověk nucen, aby k nim přistoupil co nejblíže, přečetl si jméno a podrobně si každou tvář prohlédl, pohlédl jí do očí. Při pohledu přes prosklenou stěnu muzea je vidět roklina, do níž příslušníci jednotek SS lidi z Ležáků nahnali a poté nechali převézt do Pardubic, kde byli zastřeleni.