Věda a historie není nuda: nacistický zločin z června 1942 a vyhlazení Lidic

Druhá vlna heydrichiády přinesla českému národu tolik násilí a hrůzy, kolik ve svých moderních dějinách nikdy předtím a nikdy potom nepoznal. Heydrich podlehl zraněním až týden po atentátu, 4. června 1942. Jeho ostatky byly převezeny do Berlína, kde se 9. června za účasti Adolfa Hitlera a dalších špiček režimu konal údajně nejpompéznější pohřeb v dějinách Třetí říše. O krvavém konci Lidic bylo rozhodnuto ve chvíli, kdy ještě nedozněly smuteční projevy. Státní tajemník Úřadu říšského protektora Karl Hermann Frank při pohřbu předložil Hitlerovi svůj návrh odvety a už večer téhož dnes do Prahy sdělil, že Vůdce s postupem souhlasí. Nic netušící Lidice mezitím prožívaly svůj poslední den.
 

Lidice jaké byly

Nejstarší zmínka o Lidicích, obci ležící jižně od Buštěhradu a východně od Kladna, je z roku 1309, nejvýznamnější památkou byl farní kostel sv. Martina z poloviny 14. století. V druhé polovině 19. století se charakter vesnice změnil, řada obyvatel začala pracovat jako horníci a hutníci a v průmyslových podnicích na Kladensku. V osudný den 9. června 1942 měly Lidice obec 102 domů a 493 obyvatel. Ve vesnici bylo čtrnáct statků, mlýn, tři obchody se smíšeným zbožím, tři hostince, dva řezníci, kovář, holič, trafika, obchod s uhlím a další drobní živnostníci. Proč volba padla právě na Lidice? Šlo o nešťastnou souhru náhod, významnou roli v celé tragédii sehrál K. H. Frank. K válečným zločinům, za něž byl v roce 1946 popraven, se počítalo i vyhlazení Lidic.

 

Lidická tragédie

Vzápětí po vydání nařízení byla obec uzavřena; kdo chtěl, mohl do ní projít, ven se ale už nedostal nikdo. Starosta musel gestapu předložit dokumenty všech obyvatel a jmění obce. Samotná akce začala několik hodin po půlnoci 10. června. Všichni muži starší 16 let byli odvedeni do Horákova statku, ženy s dětmi do místní školy. Byla provedena blesková evakuace hospodářských zvířat, strojů i zásob. Popravy mužů v zahradě Horákova statku začaly v sedm hodin ráno, k polednímu byl konec. Na místě leželo 173 mrtvých. Nejstarší z nich byl čtyřiaosmdesátiletý Emanuel Kovařovský, nemladšímu Josefovi Hroníkovi bylo necelých patnáct. Mezitím začali nacisté zapalovat jednotlivá stavení podle toho, jak probíhala evakuace; poslední domy vzplály večer. Následující den přivezl do Lidic velitel terezínského ghetta Siegfried Seidl a velitel Malé pevnosti v Terezíně Heinrich Jöckel skupinu třiceti Židů, aby pro popravené lidické muže vykopali hromadný hrob, v dalších dnech pak pokračovalo boření lidických domů pomocí silných náloží.
 

Osudy lidických žen a dětí

Ženy s dětmi prožily poslední tři společné dny v tělocvičně reálného gymnázia v Kladně. Pouze tři děti vybrali příslušníci gestapa jako schopné poněmčení a umístění v rodinách SS, a to šestiletou Dagmar Veselou, tříletého Václava Zelenku a dvouletou Haničku Špotovou. K jedné z nejstrašlivějších scén celé lidické tragédie, a to oddělení matek a dětí, došlo 12. června. Všech 203 lidických žen bylo deportováno do koncentračního tábora Ravensbrück, 82 dětí bylo odvezeno do Polska. Tam zahynuly v plynových autech ve vyhlazovacím táboře Chełmno, dalších šest dětí zemřelo na následky nelidského zacházení.

K lidickým obětem je třeba připočítat také dalších šestadvacet lidí, popravených 16. června na střelnici v Praze – Kobylisích. Šlo o příslušníky rodin Horákových a Stříbrných, muže, kteří byli osudné noci na noční směně, a dokonce dva patnáctileté chlapce. Jméno obce Lidice bylo vymazáno ze světa, kromě domů zmizely i sady, cesty a aleje. Místo úhledné středočeské obce zbyla jen holá pláň a tabule se zákazem vstupu.
 

Vyhlazené obce a osady

Osudy Lidic sdílely stovky dalších vesnic. Pravděpodobně nejvíc jich bylo za druhé světové války na Ukrajině, řadu vyhlazených vesnic má i Slovensko. Zpráva o vyvraždění a vyplenění Lidic záhy obletěla celý svět a podobně jako baskická vesnice Guernica připomíná hrůzy španělské občanské války, středočeská obec zničená o pár let později se stala celosvětovým symbolem nacistických válečných zločinů. První připomínkou tragédie se na území bývalé obce Lidice stal pomník u hrobu lidických mužů, který postavili a 3. června 1945 odhalili vojáci Rudé armády. Dnes v pietně upraveném areálu najdete památník Lidice s několika expozicemi a řadu soch a pomníků. Pozornost přitahuje zejména sousoší dvaaosmdesáti zavražděných lidických dětí od akademické sochařky Marie Uchytilové. Projít se můžete kolem odkrytých základů kostela, školy a několika statků, vyznačený je i Horákův statek a společný hrob lidických mužů. Mezi pietním územím a novou vesnicí Lidice, která začala vyrůstat po válce o několik stovek metrů dál, se rozkládá Růžový sad.
 

Obce vymazané z map

Dva týdny nato, 24. června 1942, následovala osud Lidic osada Ležáky na Chrudimsku, kde byla ukryta vysílačka Libuše parašutistického oddílu Silver A. Nacisté popravili desítky dospělých obyvatel a spolupracovníků parašutistů, třináct dětí z Ležáků bylo zavražděno stejným způsobem jako děti z Lidic, tedy v plynových vozech v polském Chełmnu. Terčem nacistického běsnění se staly také další obce, namátkou Zákřov (18. až 20. dubna 1945), Ploština (19. dubna 1945), Vařákovy Paseky (2. května 1945), Javoříčko (5. května 1945) či Leskovice (5. a 6. května 1945).